Moje malé soukromé já

Často si jen namlouváme, že žijeme normálně. Máme své zaměstnání, ze kterého čerpáme peníze na své živobytí, (ačkoliv 80 procentům populace žádné duševní obohacení nepřináší) navštěvujeme školy, abychom nabyli vyššího vzdělání, než jsme dosud byli schopni opět za účelem najít povolání, které by nás bavilo a zároveň zabezpečilo před dluhy a finančním pádem na zem. Aniž bychom si to přiznali, žijeme každý několik životů.
Abychom alespoň trochu zapomněli na šeď kolem nás, zapneme televizi a díváme se na příběhy cizích lidí, prožívající atraktivní životy, než jsme schopni, hodiny prosedíme u počítače na chatu, kde se snažíme navázat nebo obnovit nové vztahy, abychom nemuseli zůstat sami – coby zadní vrátka proti nežádoucím anomáliím nebo otevřeme svoji knížku, jednu z dalších z Nekonečného příběhu. Ocitneme se ve světě fantazie, který nezná hranice nebo se oddáváme svému hobby: sportování, turistice, navštěvování kulturních akcí, sbírání nevinných předmětů jako jsou odznaky, známky, fotografie s převahou nahých aktů, lidská slezina v hermeticky uzavřené nádobě s tekutým dusíkem...
Přesto v každém z nás sídlí ďábel, naše temné já, pandořina skřínka, třináctá komnata, kterou střízliví nechceme otevřít (opilec by vám cizí tajemství vyklopil). Všechno záleží na síle okolností, zda dojde o malé nedopatření, drobnou hádku nebo o boj na život a na smrt. V případě můžete nevědomky navázat kontakt s psychopatickým masovým vrahem, ve stylu Hannibal Lector anebo se svým spícím destruktivním schizofrenním já, které se ozval právě v tuto dobu a kdo měl smůlu, rychle na to doplatil, jako obyvatelé pod sopkou Nevado del Ruis v Kolumbii v r.1984, které zahubyly lahary. Stejně tak rychle se můžete stát narkomany, závislákem na jekékoliv droze, která vede ke zkáze.
Říká se však, že všechno dopadne dobře. Bohužel nežijeme ve světě, kde se věří na pohádky. Život, ať už si to přebereme, jak chceme, byl a je do určité míry vždycky svině. Nejpomalejší umírání na světě. Záleží na tom, co s tím hodláme udělat...

Stejně na nic originálního nepřijdeme.