Takový pokus, inspirován stejnoměným zenovým příběhem z knížky „Oceán v kapce rosy“ od Henriho Brunel-a. Poslední trojverší je z této knihy.

já už to vím...

s Nocí...v zamyšlení...nad ránem...

.....

...hořká...

...ze šuplíku, byla hned vedle příborů:-)

***

osmička,devítka...a v obou je nula…prevítka…..

Kam mou duši daj?...

ve vzkazu bys kecal, tady vyjde pravda najevo...

podpůrná báseň, i to snad pomůže při domácích pracích

stejná a přece pokaždé jiná....ranní momentka mezi 5:40 a 5:55

...a nebo i my ? Nechci kárat. Jenom takový dojem.

Každý máme třinácté komnaty, do nichž nechodíme ani sami.

je libo-li...

Kráčím zvolna…jen co noha nohu mine…cestou plnou planných i zralých napadaných nadějí…

Štěpino klid, jen tvořím !!!

tentokrát ty moje

Bohnice zatím nevolejte, mám telefonát na Venuši ..

...třeba právě teď...