Cesta
stejná a přece pokaždé jiná....ranní momentka mezi 5:40 a 5:55
» autorka: Lorraine |
Sedím v autobuse
ze sluchátek mi zní
oblíbená kapela
a sleduji cestu za oknem
zdobeným kapkami deště...
míjíme pole lemované stromy
mezi nimiž se občas červená
trs vlčích máků
/jak málo jsou teď vidět
a já vzpomínám
dělaly jsem z nich makové panenky/
a bohužel zde svítí i svíčky
dva pomníčky
které připomínají
vyhaslé lidské životy
/tehdy tudy jeli naposled/...
a po šedé obloze sjíždí blesky
co snaží se dosáhnout země...
stále ty stromy podél cesty
havrani na poli hledají masitou potravu
a dokazují si navzájem svoji sílu...
pak stromořadí končí
a otevírá se pohled na louku
která už takhle brzo ráno žije...
je plná ovcí
které se ani provozem aut
nedají rušit od své šťavnaté snídaně
a mezi nimi si hrdě vykračují straky
/krásně jim září bílá peříčka na křídlech/...
najíždíme na dálnici
která dovede nás k cíli naší cesty
a obloha je stále plná blesků
jen už přestalo pršet...
ani to nezabránilo
střetu dvou aut
která donutila zpomalit
rychle se pohybujícího hada...
alespoň tentokráte štěstí
stálo na straně lidí
a zanechalo jen poničené plechy
/čert vem plechy
hlavně že chlapi se vrátí k rodinám!/
vjíždíme do města
a já mám za sebou další cestu
na stále stejné trase již po několik let
...a zase byla něčím jiná...
ze sluchátek mi zní
oblíbená kapela
a sleduji cestu za oknem
zdobeným kapkami deště...
míjíme pole lemované stromy
mezi nimiž se občas červená
trs vlčích máků
/jak málo jsou teď vidět
a já vzpomínám
dělaly jsem z nich makové panenky/
a bohužel zde svítí i svíčky
dva pomníčky
které připomínají
vyhaslé lidské životy
/tehdy tudy jeli naposled/...
a po šedé obloze sjíždí blesky
co snaží se dosáhnout země...
stále ty stromy podél cesty
havrani na poli hledají masitou potravu
a dokazují si navzájem svoji sílu...
pak stromořadí končí
a otevírá se pohled na louku
která už takhle brzo ráno žije...
je plná ovcí
které se ani provozem aut
nedají rušit od své šťavnaté snídaně
a mezi nimi si hrdě vykračují straky
/krásně jim září bílá peříčka na křídlech/...
najíždíme na dálnici
která dovede nás k cíli naší cesty
a obloha je stále plná blesků
jen už přestalo pršet...
ani to nezabránilo
střetu dvou aut
která donutila zpomalit
rychle se pohybujícího hada...
alespoň tentokráte štěstí
stálo na straně lidí
a zanechalo jen poničené plechy
/čert vem plechy
hlavně že chlapi se vrátí k rodinám!/
vjíždíme do města
a já mám za sebou další cestu
na stále stejné trase již po několik let
...a zase byla něčím jiná...
» 23.06.2008
» komentářů: 9
» 23.06.2008 - 10:05
Petbab:
červené maky sú dnes v Tvojom i mojom dielku
červené maky sú dnes v Tvojom i mojom dielku
» 23.06.2008 - 14:03
Konec konců:
Myšlenkové dílko ... jj, cesta do práce je vždy stejná a přitem jiná současně ...
Myšlenkové dílko ... jj, cesta do práce je vždy stejná a přitem jiná současně ...
» 23.06.2008 - 15:26
Bíša:
Vnímavá a citlivá ranní cesta...
Vnímavá a citlivá ranní cesta...
» 23.06.2008 - 16:09
zzlatý:
Přeji Ti vždy šťastný návrat...
Přeji Ti vždy šťastný návrat...
» 24.06.2008 - 10:21
Severka:
a to je na cestách krásné..., že jsou pokaždé něčím nové...;)
moc hezky jsi to napsala...*
a to je na cestách krásné..., že jsou pokaždé něčím nové...;)
moc hezky jsi to napsala...*
» 24.06.2008 - 16:29
toužím.jít.dál:
Pocitové dílko, hezká ranní „momentka“
Pocitové dílko, hezká ranní „momentka“
» 24.06.2008 - 16:39
vodnař:
vnímání světa kol
vnímání světa kol
» 25.06.2008 - 12:19
s.e.n:
Hezky to popisuješ-ranní pohádka-tentokrát. A ať vždy dopadne dobře,jak už pohádky bývají.
Hezky to popisuješ-ranní pohádka-tentokrát. A ať vždy dopadne dobře,jak už pohádky bývají.
» 12.07.2008 - 20:34
drsnosrstej kokršpaněl:
mám rád cesty... a tohle je na ně vytříbeným chvalozpěvem roboti píšou MEXiko... no, to by byla cesta
mám rád cesty... a tohle je na ně vytříbeným chvalozpěvem roboti píšou MEXiko... no, to by byla cesta
Předchozí: Podoby | Následující: Čas na lásku?