Ve třicátých letech minulého století bylo budováno opevnění kolem celé hranice s Rakouskem a Německem a i na severu republiky a místy i ve vnitrozemí. Při cestě kolem Vltavy se dodnes dají najít pevnůstky lehkého opevnění, jimž se říkalo „řopíky“. (Podle zkratky příslušného úřadu, kterým bylo Ředitelství opevňovacích prací). V době Mnichova nebyla pohraniční opevnění ani zdaleka dokončena. Mnoho pevnůstek zůstalo rozestavěno a mnoho jich bylo jen na papíře. Světová válka vše změnila. Po vysídlení Němců bylo pohraničí prakticky prázdné. Vesnice, osady i samoty se staly eldorádem zlodějů. Bylo rozkradeno vše. Holé zdi domů bez oken působily dojmem konce světa. Posléze přišli pohraničníci, kteří vše dorazili. Samoty i celé vesnice mizely v oblacích prachu po odstřelech. V hraničním pásmu nesměl být pro nikoho z žádné strany žádný úkryt. Zmizeli lidé, zvířata, domy. Zbyly jen příběhy. A řeka..

Zase taková věc. Asi pohádka?

se stačím rozhlédnout (létoletí)

...

Lásce opus (b.)

se sbírky Staré vody

se sbírky vlaky

+++

...na uvítanou pro Anjesis, takové temné romantičce, kterou více než bestiové obvykle děsívají lidé. Ve výplodu nastínění.

na samotě kdesi ve vnitrozemí...

Zase taková nenávistná. Omlouvám se.

panují tak podivné názory...

...zamyšlením nad smíchem i zíváním počíná se díl druhý mého putování...pár slov o smíchu neřádném a zajetí princezny Loty...mé tklivé rozloučení s Týnkou...též i řeč o pichlavém lese, kde přebývá poustevník Bíša - heroický romantik...

s jarem a přáteli mi dobíjí baterky:-)))

nezařaditelný. Nepopsatelný.