O resuscitaci srdce

...

ze sb. Brodoviny

..víme,prostě se to obloze líbí.. :-)

30. 5. 1434 prohráli radikální husité bitvu u Lipan. Nebyl to však jejich konec. Táborských husitů se porážka příliš nedotkla. Tito, se svými spojenci svolanými z celých Čech a vedeni Janem Roháčem z Dubé (1374 – 1437) napadli Soběslav patřící do majetku Oldřicha II z Rožmberka. Město vyplení a vypálí. A to neměli dělat. Oldřich se mstí. Jeho vojsko napadá hrady a tvrze mající husitskou posádku a dobývá je, jeden po druhém. V případě Lomnice nad Lužnicí naráží na silný odpor a z Tábora se blíží pomoc pro obléhané. Táborští vyslali snad 1000 mužů ve zbroji a se zásobami a podařilo se jim zásoby doručit obléhaným. Oldřichovo vojsko nezasahuje a nechává táborské i odjet. Sleduje je však a na Pelhřimovsku u vsi Křeče, táborské napadá. Překvapení husité nestačí sestavit vozovou hradbu a dojde k masakru. 800 husitů je zabito. Pokud si uvědomíme, že u Lipan jich padlo 1300, je jasné, že to nebyla jen šarvátka, ale praktický konec radikálních husitů. Oni se totiž z porážky nikdy nevzpamatovali. Boj na hradě Sionu byl jen poslední šarvátkou desítek radikálů v čele s Roháčem. Mnoho zbylých husitů se dávalo najmout do vojsk jiných pánů, někteří dokonce bojovali ve vojsku krále Zikmunda proti Turkům. Zlato je zlato.

O tísni v nevidění

se zápalem v hrsti...

..jen aby bylo teplíčko na tlapky..

O prokletí nejen filmového knihkupce

O směsi času, prostoru a nejedné neznámé

...

O swingovém podvečeru v Uněticích

:-)

...

...

O koncertu přerušeném recidivisty

O rýmech a šprýmech, poezii a fantazii

nějak jsem si vzpomněl na holubici míru, jak ve škole, ještě za totáče, jsme ji kreslili a něco mě k tomu napadlo