obrázky

A stejně se všichni scházíme tam,
kde duha po bouři nevychází,
doteď byli jsme jen mladí a nerozvážní,
potloukající se noční ulicí.

Náš zpěv jistě přestává znít
a z tváří mizí nám smích,
jako když byli jsme pod dekou schovaní
pokaždé v jiném náručí.

A kdo je ten nejmocnější v nás?
je to bolest nebo strach,
jež promění tyto úsudky rozmarné v něco,
v co věřit se již nedá?

Proč ze všech nocí plných vín a lásky,
stanou se jen ty všední?
Snad ještě ucítím,
jak mi dechem na hruď kreslí obrázky,
a ráno se po probdělé noci potají loučí.