Jan Bartek

divoženka1: také mi sedla ST

divoženka1: Ne není ale to nejdůležitější víš že je třeba odpuSTit

Lilith: ST

byron: ST

Kapka: Taky ST

valerie: Jé, to se mi moc líbí, na nic si to nehraje, neschovává, tak přímočaře, jasně, upřímně, sedlo mi to moc ST

Kampa1234: NenáviST jest převlečená láska :-)

Kampa1234: Za víčky slunce kreslí mi kruhy ,miluji podzim se vším všudy:-)

Milena: Už aby to na shledanou bylo...

Milena: Držím palce. ST

valerie: Zkus jí mít rád ST

Kampa1234: Úsměvu cizí ženy ,těžko věřit i oblečený:-)

Kajuta: viz Lilith .)

ST

Lilith: ST

byron: ST

Psavec: Beze studu ST.

valerie: Den je noc a noc je den ST

ttragelaf: Nespavost - vědomí, že tohle hned neskončí. Bdění bez cíle. Jsme přikováni k nespavosti bez pojmu kdy začala a kdy zmizí. Je to n e o s o b n í e x i s t e n c e. Podobá se slovesnému pojmenování základu všeho světa:
o n o j e (= bytí jako takové). Samo o sobě.

Neexistuje věčný subjekt (věčné já jako kdesi na nebesích po smrti se všemi svými soukromými
serepetičkami). Subjekt někde začíná (u sebe)
a tudíž také u sebe končí. Mimo sebe sám o sobě
není možný. Subjekt svým začátkem vylučuje
věčnost.

Nespavost, stejně jako letargie, kterou popisuje
Orwell (Na dne v Paříži a v Londýně), a kterou zažíval
o hladu, bez práce, bez cíle, jen ležel, hleděl
, k ničemu nebyl schopen se odhodlat, protože nebylo
nic... ty obě věci mají velmi blízko, ba se přímo dotýkají toho, co vůbec je podstatou všeho slovesného
dění, slovesa být....( ono) je..... právě ta nicota, ta věčnost, prázdná, děsivá temnota - je základ bytí, ze
kterého pramení jevy jsoucen, tak jak se nám ukazují.
To je život věčný, na kterém máme účast, kterým ale
sami nejsme.....

podle:
Emmanuel Lévinas Le temps et l´autre

to všechno se dá vyčíst, si myslím,
v příběhu Já a můza

Kampa1234: NespavoST mne nutí čísti do usnutí:-)

Kampa1234: Také jednu znám;-)