S úctou děkuju» autor: Jan Bartek |
Tak jen pojď, sednem si
Konečně spolu ke stolu
Už si přestanem hrát v odporu
Jak jsi zase zlá a jak já nemohu
Pověz mi prosím něco o sobě
Ať vím kam můžu a kam nemůžu
Prozraď mi tu mou slabost
A já už tam přísahám nepůjdu
Na mé hrudi ti sám ustelu
Přikreju tě dekou až ke krku
Krásně se mi vyspi v tom prostoru
Věř, že tě v něm budit nechci, nebudu
Neuslyšíš žádné slovo spojené s "lituju"
Jen s úctou, vždyť já ti vlastně děkuju
Konečně spolu ke stolu
Už si přestanem hrát v odporu
Jak jsi zase zlá a jak já nemohu
Pověz mi prosím něco o sobě
Ať vím kam můžu a kam nemůžu
Prozraď mi tu mou slabost
A já už tam přísahám nepůjdu
Na mé hrudi ti sám ustelu
Přikreju tě dekou až ke krku
Krásně se mi vyspi v tom prostoru
Věř, že tě v něm budit nechci, nebudu
Neuslyšíš žádné slovo spojené s "lituju"
Jen s úctou, vždyť já ti vlastně děkuju
Tipů: 13
» 05.10.18
» komentářů: 6
» čteno: 408(10)
» posláno: 0
» nahlásit
» 05.10.2018 - 23:00
Jé, to se mi moc líbí, na nic si to nehraje, neschovává, tak přímočaře, jasně, upřímně, sedlo mi to moc ST
» 06.10.2018 - 18:09
byron
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Zbohem a nashledanou | Následující: Odpustil jsem