Tomáš

umělec2: Nač být štěstím opojen? Vnitřní vyrovnanost hledám a nemám. Střídmost není mi cizí, ale lhát nebudu. Uzavřený tak to myslím nejsem. Dobrotivý bývám. Trpělivý k tomu mi hodně zbývá. Družný jsem až moc. Naštěstí vím, že mám na čem pracovat. Třeba ho jednou najdu. Našel jsem jej s dětma, vnukem manželkou i kamarády. A taky i tady. Tak díky. ST

umělec2: Nějak jsem si vzpomenul na moji mámu. Jakou ona má v nich sílu když mi přeje. 84 let. Síla je relativní pojem. Co je pro jednoho moc pro druhého málo jest. ST

umělec2: Správně pochopit souvislosti i běh života se ne každému poštěstí. Je dobré mít to štěstí.

umělec2: Velmi zajímavá úvaha pro nezasvěcené do zákulisí o kterém toho moc nevědí. Přidám jen, že tento stres panuje i v jiných oborech. Sám jsem před takovým raději prchl do jiného oboru proto, abych to přežil a žil. Ne každý tomu tlaku dokáže vzdorovat dlouhodobě a třeba i vůbec.ST

Tomáš: Paulmatthiole: děkuji za Tvou obsáhlou reakci na můj (provokativní?) příspěvek! :-))

Tomáš: vavaoko: Tara: detektor: děkuji za milou návštěvu :-))

Paulmatthiole: Kantořina, medicína, a tak dále, a tak dále... peníze, jasně. Ale nejsou všechno - mnohem víc dělá samotná atmosféra na pracovišti, to jest přístup vedení a kolegů. Díky tomu se dá zvládnout i pozoruhodně velká zátěž. Je - li ovšem nadřízený, s prominutím, příslovečným nukleárním hovadem, případně pokud mám permanentně konat práci za jiné, jde to... ale do jisté míry. Potom následuje dead line, přes níž nejede vlak.

Dávno jsem si odvykl polemizovat o tom či onom, a pokud by na mě někdo v reálu zkusil vystartovat způsobem, který neodpovídá běžnému standardu, s velmi zlou by se potázal. Platí to jak v zaměstnání, tak v normálním životě.

Zrovna z minulého týdne mám takový zážitek - v metru stála mladá paní, cosi lovila v mobilu, zatímco jedna její ratolest dosti brutálním způsobem škrtila druhou, přičemž se ona dvojice v tomto romantickém objetí převalovala za bílou čáru a hrozilo, že co nevidět spadne do kolejiště.

Když se stav poměrně dlouhou dobu neměnil, ve vší slušnosti jsem na tento fakt onu paní upozornil - dostalo se mi odpovědi, cituji: "a co se do toho serete? Vadí vám něco?"

V ten moment jsem se k ní naklonil a sdělil jí toto:
"Ano, je mi do toho hodně, protože až ti vaši dva sráči spadnou do kolejí a souprava je rozmázne po nástupišti, tak se nedostanu domů dřív, než ten svinčík, co z nich bude, někdo uklidí. A to bude zatraceně dlouho trvat."

Možná jsem se přitom netvářil dvakrát vlídně, to připouštím. Paní jen polkla a v tu ránu začala fungovat tak, jak fungovat měla. Je velmi smutné, že někteří lidé si vzpomenou na své povinnosti a slušné chování až v okamžiku, kdy jim někdo jejich hrubý pytel opraví hrubou záplatou.

vavaoko: Nevidím do toho. Je mi jasné, že to není žádný pohodový seriál, ale pořádný zápřah. Je to prostě poslání. Kdo to tak nevidí, nemůže to vydržet.
ST

Tara: ST za zamyšlení...

detektor: Hezky jsi to napsal a myslím, že to není problém jen ve zdravotnictví...ST

Tomáš: vavaoko: la loba: krizekkk: Kajuta: Všem díky za milé zastavení :-))

mutil: Pohled z venku ... Když se "v tom" žije, tak to člověku ani nedojde, jako třeba ta plznička. Ten záchod by byl divný i mně. :-)
ST

krizekkk: Tady ten krizekkk zase nadělal... ;-)

René Vulkán: ... když je to inspirováno kkrizkem, tak komentuji stejně jako jsem komentoval jeho:

testosteron
ten já můžu
ten je zbraní mužů

když jej nemám více
dolívá jej slivovice

Kajuta: Díky za obohacení
ST

Tara: Tady se někdo lituje a Tomáš to není:))) No, máš dílko výstižné, tak ST

Ringo: Zivot je pro mne uz dávno v riti,
rozsudek sudicek tízí jak cent:
Tohleto decko uz od desíti
bude jen jedno - impotent. :-)

Tomáš: Ringo: V 58 je to trochu brrrzzzzo, ne? :-))

Ringo: Mé telo má chybicku,
testosteron zcela schází,
takze svoji rybicku
vubec nikam nezarazím... :-(((

libour: ST