G.P.

Lorraine: Dozrát někdy trvá... pak se to zlomí a je to najednou velkej chlap... a ty slzy v očích nejsou od smutku :-)

básněnka: každý se někdy chová jako blb...ale myslím že on na to přijde...

G.P.: drsnosrstej kokršpaněl: Františku, já vím, že se s tím nedá nic dělat, ale vždycky (opravdu vždycky), když tuhle pitomost slyším, proběhnou mi v hlavě výše popsané myšlenky. možná v jiném pořadí, s jinými asociacemi, ale pořád totéž. A jestli sebou tahle doba přináší stodvacetiprocentní polovičatost a nedůslednost, nelíbí se mi. A nechci se na tom podílet. Například včera (když jsi se zmínil o filmech) jsem se díval na "Muž se železnou maskou". Jen detail - sedlák, který na poli sekal obilí kosou, byl v koženém oblečku a'la Hells Angels střižení Vilémem Tellem a kosu viděl zřejmě úplně poprvé v životě. Prostě tupí Američani...

G.P.: Levandule: Ale to se mýlíš, není to vztek, co mi vnuklo tuhle myšlenku, spíše smutná rezignace a nebylo to dnes, jen jsem to sem dnes napsal, protože to, myslím, platí dlouhodobě. A třeba (a někde v skrytu v to doufám) se ho to jednou přestane týkat a najde se někdo (jiný nežli maminka), kdo ho bude milovat se vším všudy...

Levandule: Cítím z toho velký vztek a chápu jej. Ale každý z nás potřebuje jiný čas, každý z nás jinak a jindy chápe vážnost a obsah situací... Myslím, že den po dni... začíná chápat a vnímat... doufejme, že to vydrží... Akorát nechápu, proč ten vztek máš zrovna dnes, kdy se tak snaží a dělá všechno správně... A taky nechápu, proč vztek cítíš jen vůči němu, když jsou tady další zdroje lidských studených balvanů v naší cestě, kteří vnímají na prvním místě jen sebe... Zrovna jeden právě v tuto chvíli oprašuješ... :-(

labuť: Smím to ještě doplnit?...

pro Tomáše

:-(

drsnosrstej kokršpaněl: jasně, že je 120 % blbost... ale zkus si třeba otevřít novou a starou detektivku, funglnovou a starou sci-fi (třeba Clarka...) - zjistíš, že dřív se lidi báli, že když plácnou blbost budou mít ostudu, budou za blbce, neexistovalo, aby se přivřelo oko nad spotřebou kyslíku na palubě vesmírný lodi, aby detektiv mohl mít výsledky vyšetření od koronera dřív, než by to v realitě šlo... prostě se hledělo na detail, na fyziku, matematiku, byla to doba skutečný přesnosti, disciplinovanosti... dneska to tak nefunguje... je doba metafor, efektů, velkých gest a rozmáchlých titulků, přeceňování a podceňování... ale přesnosti ani náhodou... někdy je to zábavné (třeba ve filmu občas člověk nechce vidět jen skutečnost... a musím přiznat, že moderní fantasknější pojetí příběhů mě prostě baví víc), jindy příjemné (když člověk smí jezdit do práce na čas plus/mínus :) ), někdy smutné (narazí-li člověk třeba na policajta, který si myslí, že rychlost se měří v "km" a to "/h" už není tak důležité) a v některých případech z toho jde hlava kolem a naskakuje husí kůže (viz tvá úvaha a třeba reklamy plný logických nebo odborných pitomostí)... ale prostě to tak je a nedá se s tím nic dělat, je to jedna ze základních okolností života v téhle době

drsnosrstej kokršpaněl: poslední sloka je extrémně silná

Romana Šamanka LadyLoba: nesouhlasim, mozno s nim nikdo nevydrzi, ale uz ted je milovan, vzdy byl nekym nebo necim milovan a vzdy bude

labuť: Každý pokus změnit stojí za to i když možná na konci je beznaděj... vzdát něco bez boje je hloupost...

Levandule: ... i když jsme na dně, a to fakt jsem, jako matky... jsme my ženy silné a nevzdáváme se... Děkuji za podporu :-***

G.P.: myšlenka pouhá: Pokoušíme se o to den co den, každou hodinu, každou vteřinu, ale zatím bez úspěchu...zatím

myšlenka pouhá: .. nevím jestli změnit, ale pokusit se o to možné je... ST

zenge: sloka poslední je nej
ST

kvítek: jen mlčím...ST

vavaoko: ST

Kapka: S povzdechem... co jiného než ST

severanka: ...tak jsem pocítila tu bezmoc a jen se dívala...
ST

básněnka: Někdy to vypadá, že jsme pošetilí, ale neřekla bych...ST

Levandule: Nevidím v tom humorné povídání, ale neskutečnou moudrost a chlapskou logiku, kterou v Tobě často vyhledávám ve svých ženských zmatcích duše... Máš pravdu. A kdyby byla jen 50ti%, je to pro mě všechno. Protože je to vždycky víc, než mi nabízí zbytek světa.