120%
120?
» autor: G.P. |
Slýchám to každou chvíli. Musíš makat naplno! Dej do toho všechno! Přidej! Pracuj na 120%! A tak jsem se nad tím začal zamýšlet. OK, říkám si, budu se snažit, ale že bych mohl něco udělat na sto dvacet procent? Myslím si, že ani na sto deset, dokonce ani na sto jedno procento. Když je něčeho sto procent, je to přece všechno. VŠECHNO. A jak tedy můžu něčeho vzít víc, než je všechno?
Udělal jsem si takový malý pokus. Vzal jsem stovku a šel jsem jí utratit na sto dvacet procent. Představte si, že po mně chtěli ještě tu dvacku! Prostě stovka jim nestačila a moje vysvětlení, že jsem zvyklý dělat všechno na sto dvacet procent, mi vysloužilo jen soucitné pohledy.
Zkoušel jsem tedy naplnit půl litrovou sklenici na sto dvacet procent a – světe div se – ta decka se tam prostě už nevešla!
Rozhodl jsem se využít naftu ve svém autě na sto dvacet procent a nedbaje varovného signálu na palubní desce jsem nejel k pumpě. Neuvěřitelné – auto prostě dál nejelo…
Kdysi jsem se na to ptal svého šéfa, jak tomu mám rozumět, pracovat na sto dvacet procent, ale dopadlo to tak, že jsem nakonec odešel ze zaměstnání, jelikož jsem tvrdil, že budu rád, když se mi povede makat tak na devadesát. Můj nástupce ovšem hravě zvládá sto dvacet i více, je-li třeba…
Možná si teď říkáte, co to melu. Vždyť je to jen metafora, ale já si to nemyslím. S americkým způsobem řízení (pardon manažerování), s americkým přístupem k dětem, s americkým keep smilling se tady v Česku dostáváme do podivných situací, kterým nerozumím. Můj šéf mně kdysi s úsměvem podal výpověď pro nadbytečnost, děti necháváme růst jako dříví v lese a pracujeme na sto dvacet procent…?
Anebo si jen lžeme do kapsy?
Udělal jsem si takový malý pokus. Vzal jsem stovku a šel jsem jí utratit na sto dvacet procent. Představte si, že po mně chtěli ještě tu dvacku! Prostě stovka jim nestačila a moje vysvětlení, že jsem zvyklý dělat všechno na sto dvacet procent, mi vysloužilo jen soucitné pohledy.
Zkoušel jsem tedy naplnit půl litrovou sklenici na sto dvacet procent a – světe div se – ta decka se tam prostě už nevešla!
Rozhodl jsem se využít naftu ve svém autě na sto dvacet procent a nedbaje varovného signálu na palubní desce jsem nejel k pumpě. Neuvěřitelné – auto prostě dál nejelo…
Kdysi jsem se na to ptal svého šéfa, jak tomu mám rozumět, pracovat na sto dvacet procent, ale dopadlo to tak, že jsem nakonec odešel ze zaměstnání, jelikož jsem tvrdil, že budu rád, když se mi povede makat tak na devadesát. Můj nástupce ovšem hravě zvládá sto dvacet i více, je-li třeba…
Možná si teď říkáte, co to melu. Vždyť je to jen metafora, ale já si to nemyslím. S americkým způsobem řízení (pardon manažerování), s americkým přístupem k dětem, s americkým keep smilling se tady v Česku dostáváme do podivných situací, kterým nerozumím. Můj šéf mně kdysi s úsměvem podal výpověď pro nadbytečnost, děti necháváme růst jako dříví v lese a pracujeme na sto dvacet procent…?
Anebo si jen lžeme do kapsy?
Tipů: 28
» 21.08.13
» komentářů: 19
» čteno: 3003(24)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.08.2013 - 09:58
1 
To je pozůstatek po bolšánech. Ti makali na stopadesát procent všichni. Proto to dopadlo, jak to dopadlo. Já ti dávám ST
» 21.08.2013 - 10:27
S tou sklenicí nevím, ale v zaměstnání jeden nedělá nic a ten druhý maká za dva. Takže dokonce na 200 %. Nebo se taky pletu?
» 21.08.2013 - 17:14
Nejdřív rus a pak američan a my zapomínáme, kdo jsme MY a jen se honíme a honíme a ve finále, v rakvi, jsme si zase všichni rovni. A tam se řítíme všichni bez rozdílu procent a skončíme na nule...
» 21.08.2013 - 22:21
Na určitý segment čtenářů může tato úvaha působit, a zřejmě také působí, poněkud humorným dojmem, a tak se zde dozvídám, že za všechno vlastně může bolševik. Proto i já přidám komentář v podobně humorném duchu a doplním, že nezanedbatelný počet bolševiků, ale i dnešních "opravdových demokratů", kteří se od bolševiků nekompromisně distancují, měli jejich otcové raději vychcat do kopřiv. Když "měřit", tak po právu všem stejným metrem.
» 22.08.2013 - 14:58
vavaoko: myšlenka pouhá: labuť: kvítek: jc senior: Erma: básněnka: bameka: Ufff, děkuji za odezvu. Ani jsem ji nečekal. Ovšem pro některé z vás upřesním. Nepsal jsem to jako legraci, bohužel mě to vážně štve. A ani si nemyslím, že to je pozůstattek "bolševiků", protože tohle bez mrknutí tvrdí dnešní mladí, dynamičtí manažeři, často se honosící nějakým tím MBA, nebo Ing., nebo alespoň Mgr., ale rozhodně lidé, kteří si za "bolševika" tak možná hráli v uhláku na horníky...
» 22.08.2013 - 21:14
G.P.: Nu, já také cítím potřebu něco upřesnit. Myslím, že jsem od počátku věděl, jak tu úvahu myslíš. A neměl jsem s ní sebemenší problém, protože něco podobného dobře znám. Já nemůžu tvrdit, že si žiju nějak zle, přesto však na komenty typu, že bezmála pětadvacet let po "sametovce" za všechno můžou komunisti, jsem krapet alergický. A ta slova o humoru jsem do mého komentu vložil záměrně kvůli jinému svému vyrazivu, se kterým by možná mohl mít (a nemůžu se zbavit pocitu, že i měl) některý čtenář potíž. Tím nemyslím tebe. Tož asi tak. Přeju ti, ať se ti nadále daří dílo, ať už manuální nebo to literární.
» 26.08.2013 - 20:30
Nevidím v tom humorné povídání, ale neskutečnou moudrost a chlapskou logiku, kterou v Tobě často vyhledávám ve svých ženských zmatcích duše... Máš pravdu. A kdyby byla jen 50ti%, je to pro mě všechno. Protože je to vždycky víc, než mi nabízí zbytek světa.
» 07.09.2013 - 21:07
jasně, že je 120 % blbost... ale zkus si třeba otevřít novou a starou detektivku, funglnovou a starou sci-fi (třeba Clarka...) - zjistíš, že dřív se lidi báli, že když plácnou blbost budou mít ostudu, budou za blbce, neexistovalo, aby se přivřelo oko nad spotřebou kyslíku na palubě vesmírný lodi, aby detektiv mohl mít výsledky vyšetření od koronera dřív, než by to v realitě šlo... prostě se hledělo na detail, na fyziku, matematiku, byla to doba skutečný přesnosti, disciplinovanosti... dneska to tak nefunguje... je doba metafor, efektů, velkých gest a rozmáchlých titulků, přeceňování a podceňování... ale přesnosti ani náhodou... někdy je to zábavné (třeba ve filmu občas člověk nechce vidět jen skutečnost... a musím přiznat, že moderní fantasknější pojetí příběhů mě prostě baví víc), jindy příjemné (když člověk smí jezdit do práce na čas plus/mínus :) ), někdy smutné (narazí-li člověk třeba na policajta, který si myslí, že rychlost se měří v "km" a to "/h" už není tak důležité) a v některých případech z toho jde hlava kolem a naskakuje husí kůže (viz tvá úvaha a třeba reklamy plný logických nebo odborných pitomostí)... ale prostě to tak je a nedá se s tím nic dělat, je to jedna ze základních okolností života v téhle době
» 08.09.2013 - 14:06
drsnosrstej kokršpaněl: Františku, já vím, že se s tím nedá nic dělat, ale vždycky (opravdu vždycky), když tuhle pitomost slyším, proběhnou mi v hlavě výše popsané myšlenky. možná v jiném pořadí, s jinými asociacemi, ale pořád totéž. A jestli sebou tahle doba přináší stodvacetiprocentní polovičatost a nedůslednost, nelíbí se mi. A nechci se na tom podílet. Například včera (když jsi se zmínil o filmech) jsem se díval na "Muž se železnou maskou". Jen detail - sedlák, který na poli sekal obilí kosou, byl v koženém oblečku a'la Hells Angels střižení Vilémem Tellem a kosu viděl zřejmě úplně poprvé v životě. Prostě tupí Američani...
» 23.02.2014 - 22:16
NO ! jak se to vezme. Vím, že to je nový pohled.... ale na 120% jsou třeba Počátky...... já dám svých 20....a Štěpina dodá svých obvyklých 100%..... takže mi ve výsledku gratulují ke 120% zvládnutí organizace.....
(tedy ti noví...... ti co nás znají.... kondolují Zuzce k žití se mnou.)
(tedy ti noví...... ti co nás znají.... kondolují Zuzce k žití se mnou.)
» 01.03.2014 - 23:06
gabkin: Gabkine, Ty jsi a vždycky budeš vyjímka, která se vymyká všem fyzikálním i dalším přírodním zákonům. Protože Ty, milý Gabkine, jsi veličina sama o sobě. Takže Tvých 120% je naprosto očekávaný normál platný ve Tvém světě :-)
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Až | Následující: Dívám se...