kasparoza

kasparoza: ttragelaf: Já myslím že život je obojí, tedy dar i odsouzení, nebo chceš-li prokletí a stejně tak si se žije, někdy lehce s usměvem na rtech a jindy těžce zakousnout se a nevzdávat ...

ttragelaf: Vzít za kliku a žít řekne se lehce. Když život je zmar, nikdo tě nechce a Bůh už není: Je život dar nebo odsouzení?

kasparoza: svetlana astachova: nejsou. neboj, jsme jen přesně takoví jaké nás chcete :-))

kasparoza: Kapka: Někdy si myslím že jen dojná kráva, plať, plať, ....... a tahni o dům dál ...

kasparoza: Erma: Ano také si to myslím, někam se to poslání ztratilo. Děkuji

kasparoza: Erma: Možná a nebo jsme udělali chYbu někde my ostatní...

Kapka: Jo, co je vlastně člověk ... ST

Kapka: Tvé úvaze souhlas a ST.
http://www.libres.cz/dilo/117671-zivot/

Erma: Nevím co by pomohlo tento stav změnit, jen jsem přesvědčená, že kdyby se lékařům platilo 3x tolik, tak přístup bude stejný. Hezky jsi to napsal.

svetlana astachova: A já si pořád ty chlapy idealizuji, pořád je obdivuji a pořád si myslím,že nejsou tak hrozní a takové mrchy. Světlana

Erma: kasparoza: Myslím, že všechno začíná v rodině. Asi tak byli vychováni, asi tak žili i rodiče. Asi...

kasparoza: myšlenka pouhá: děkuji ... sám občas pochybnosti mívám, jestli žít dám na téhle horské dráze, kde jednou dole jsme a jindy na vrcholu háže si osud s námi jako s míčky, však pochybnosti k životu už nějak patří a pak zasníme se a možná právě za svými víčky najdem důvod proč to zkusit znova ... třeba dopadne to trošku líp a třeba někde, někoho si pro nás osud schoval ...

kasparoza: zvířenka: za paravanem tam se dějí věci, žij krásně dál, zavři oči, někdy zasni se a jindy po paměti najdi jej a polibkem ho probuď .... děkuji život je i někdy osud ...

kasparoza: Hazentla: úkol splnila jsi skvěle, děkuji, já klaním se a neb herec nejsem, tak jen neuměle poklonu já vyseknu vám dámo a přeji mnoho krásného žití ...

kasparoza: jc senior: ach to snění, bez něj život ceny neměl by a upúadl by v zapomění... děkuji

kasparoza: Siorak: Dík, ach ten život, ten nám dáva kapky, někdy po rozkvetlé louce běžíme s ním a jindy na oči on nasadí nám klapky a úvozy štve nás až do úmoru, a stejně žijeme ho stále, znovu ....

kasparoza: básněnka: stačí prostě žít...
a nekrčit se v rohu, udělat krok osudu vstříct, ruku mu podat a možná bát se i tak trochu, že nevyjde to třeba přesně podle našich představ, to však nevadí důležité je žít a nikdy s tím nepřestat .... Děkuji

kasparoza: severanka: Ano ač úhel pohledu je vždycky jiný, tak nakonec jsme všichni stejní, a v bolesti tak podobní si jako vejce vejci ... Děkuji

kasparoza: E.T.Jane: když na dveře zavěsíš si vše čeho ty se bojíš, pavouky, škapulíš a nebo usmolené chvojí, tak pak nediv se, že dveře neotevřeš a vinu na jiné nesvaluj, protože za tebe je nikdo jiný neotevře ...

jc senior: Život lze i prosnít...
tak jsem nazval dílo na tvé téma.