Romana Šamanka LadyLoba

Romana Šamanka LadyLoba: ttragelaf: ti pujcime naseho syna ... energii torpeda by mel

ttragelaf: ....PANE OLNATE, dovedl byste vyrobit TORPÉDO?
...???

ttragelaf: ... o tom se nepřemýšlí, to se ví.. ST

Ringo: Podle mého názoru máš v prologu pravdu. :-)

I když leží v písku pláže,
nejen horkem pot z něj leje,
říká totiž kypré Bláže:
Promiň, já jsem na Blažeje...

Tara: To by byla škoda, kdyby ne:-) ST

Romana Šamanka LadyLoba: A tak pojďme trénovat schopnost přijmout vše, co nás v životě potkává.

Bohumila Truhlářová - Základní učebnice štěstí 1.

Romana Šamanka LadyLoba: "Hluboká víra byla mojí vlastností, díky níž jsem se dovedl dostat k poznání co je v životě nejdůležitější, jakým způsobem je žádoucí si stanovit životní priority, abychom mohli bezbolestně , s úsměvem na rtech a s hřejivým pocitem ve svém mystickém srdci - na duši - procházet jednotlivými životními situacemi. Dnes již vím a chci se o poznané i dělit."
Stále se láme pomyslný chleba - my se buď z Řádu vychylujeme (a potom nás to bolí) nebo se Řádu více a více blížíme. V ideálním případě právě teď v Řádu pravdy a lásky žijeme. A blížit se Řádu, žít v Řádu ... to znamená vědomý, radostný, bezbolestní život ve štěstí.

Bohumila Truhlářová - Základní učebnice štěstí 1.

ttragelaf: ANO st ST ano ANO st ST ano ANO st ST ano ANO st ST ano ANO st ST ano
ano ST st ANO ano ST st ANO ano ST st ANO
ANO st ST ano ANO st ST ano ANO st ST ano ANO st ST ano ANO st ST ano

Guanti Rosi: ST :O) My se zrovna vracíme z hobitína. Gdo ví, co budeme krotit v noci. :oD

vavaoko: ST

j.m.: Podléháš stejným emocím.Je to stále krásná píseň.

Romana Šamanka LadyLoba: http://www.karaoketexty.cz/texty-pisni/cirque-du-soleil/alegria-
183562

si čtu překlad písně a docela jsem se tehdy trefila, myslím, že tehdy jsem věděla jen že alegria je radost

ttragelaf: ST... Alegría - to je velký symbol

Romana Šamanka LadyLoba: Nikdy se od ničeho neodvracej jen proto, že to vypadá ošklivě, nepříjemně nebo bolestné.
Vědomě se rozhodněte, že se budete milovat za to, že něco, co vám připadá odporné, vidíte jako něco odporného. Pokud možno soustřeďte se na to tak dlouho, dokud se to nestane krásným nebo dokud vám to přestane vadit

Thaddeus Golas == Líného muže/ženy cesta k osvícení

Romana Šamanka LadyLoba: krizekkk: děkuji - víceméně jsem ... a zlepšuje se to :-)

krizekkk: Buď ráda, že jsi, jaká jsi. ;-)

ewon: Romana Šamanka LadyLoba: jistej si nejsem... Abych odpověděl. Heh, zajímavá otázka. :-) Vpodstatě tvrdím, že duše tu nebyla před a nebude ani po. Ale o to mi vlastně ani nešlo.
Šlo mi o to ve stručnosti říct, že když člověk fňuká, tady to nejde tady mám problém atp. tak to je z velké části jeho problém, ale pak současně dodávám, že něco jeho problém skutečně není - to s rodičema byl jen příklad.
Myslíš teda, že si člověk může (nebo jeho duše) úplně za všechno, včetně toho, že si vybere i že se narodí v Africe, nebo že má třeba HIV, proč by to jako robil...? :-)
Tady nutně musí přijít esoterický vysvětlení, zdá se mi.

Romana Šamanka LadyLoba: ewon: děkuji za zastavení

Jsi si jist, že rodiče si nevybereš resp. že tvá duše si je nevybrala?

ewon: Romana Šamanka LadyLoba: teď si pripadám ako nahá zranitelná slovenská žena, lebo s špatnym pravopisom. :-)
Rád bych vytasil nějakou vědeckou teorii o bolesti, ale žádnou nemám... Moje pozorování v tomto ohledu dospělo k frázi: že největším nepřítelem a překážkou je často člověk sám sobě. (pak jsem to opravoval na to, že někdy opravdu okolnosti nejsou v moci člověka. Takovéto "rodiče si nevybereš" nebo "něco člověk pozná až časem..." a spousta jiných situací.
To, co si neuvědomujeme nás ovlivňuje a osobnost vždycky přijde do nějakého kontaktu, lépe možná konfliktu s okolím. A člověk nějak formoluje svoje střety, ale svět může často mlčet. Takže (a už jsem se ztratil) je otázka, kdy člověk vlastně bojuje sám se sebou a ne se světem.
(vážně nevím, jestli to dává smysl)

Romana Šamanka LadyLoba: z FB skupiny Seba-Vedomá žena:
ODVAHA BYŤ ZRANITEĽNOU

Bolesť je veľká učiteľka. Vyťahuje zraniteľnosť a všetky čierne diery, ktoré sa ukrývajú niekde v tele. Zraniteľnosť je stav, keď sa môžeme cítiť ako nahé, stiahnuté z kože, kde aj najmenší vánok nám spôsobuje pocit, že umierame.
Umiera naša nádej, viera, umiera naše srdce.
V zraniteľnosti je tenká hranica medzi tým, ako ju preciťujeme.
Je rozdiel byť zraniteľnou ako obeť toho čo sa deje, alebo byť zraniteľnou v svojej sile.
Ak si uvedomujeme svoju zraniteľnosť ako obeť, pripúšťame v sebe stav, kedy sme sa vzdali, kedy máme pocit, že je život proti nám a my sme jeho obeťou. Obeťou situácií, konania blízkych a tých, čo spôsobili našu bolesť. Môžeme cítiť hanbu, poníženie, ohrozenie.
No zväčša sme obeťou vlastných emócií, ktoré prežívame a stotožnili sme sa s nimi.
Nájsť odvahu ukázať svoju zraniteľnosť, a byť v tom videná, to chce vnútornú silu.
Silu, ktorú v sebe vydolujeme na to, aby sme prijali stav, v ktorom sa nachádzame. Prijať tú bolesť, ktorú prežívame. Nechcieť po sebe to, že musíme všetko okamžite vyriešiť, zakryť svoju zraniteľnosť,aby ju druhí nevideli, alebo prestali cítiť. Naopak. Dôležité je pripustiť a umožniť ju naplno prežívať, bez svojho vnútorného kritika, že niečo nezvládame, že sme zlyhali alebo nie sme dosť dobré.
Každá máme možnosť voľby. Moc rozhodnúť sa.
Našou mocou je dať si povolenie prebrať za svoj stav zodpovednosť.
Precítiť, prijať, vyliečiť a zmeniť.
Prijatím svojej zraniteľnosti začína cesta k uzdraveniu a k obnoveniu svojej vnútornej sily. Až keď prijmeme svoju vlastnú zraniteľnosť, budeme prijaté. Až vtedy prijmeme druhých pustiť ich za svoj vysoký múr vystavaný zo strachov z neprijatia.
Vtedy príde veľká úľava.
Tak s odvahou do zraniteľnosti ☺