Romana Šamanka LadyLoba

bethy: Je nás víc. Ale bojím se že si tu třetí cestu zavíráme sami. Vždyť my si tu naší krásnou planetu systematicky likvidujeme... Ale dokážeš si představit život bez elektriky, aut, plynu...Ne. Ale naděje umírá poslední.

Dota Slunská: Bonding rozhodně ano, to bez diskuze, ale nemyslím si, že by vlastní dětská postýlka nebo kočárek dělaly z dětí neurotiky. Dítě cítí mateřskou a otcovskou lásku z chování rodičů a zároveň potřebuje mít i svůj vlastní prostor. Každé dítě je jiné, některé děti potřebují více tělesného kontaktu, jiným k pocitu bezpečí stačí ostatní projevy lásky (stačí je zde trochu zužující slovo, ale jistě mi rozumíš). Položit dítě do postýlky nepociťuji jako pohazování dítěte do cizího prostředí (navíc miminka jsou schopna cítit matčinu přítomnost i na větší vzdálenost než je společná postel). Dítě, které je milované to cítí. I miminka jsou schopna chápat víc, než si myslíme. Proto si myslím, že je třeba posuzovat situaci individuálně, hlídat potřeby miminka a neřídit se jen příručkami a zkušenostmi jiných (třebaže jinde fungují a obecně mohou být platné). Milovat a respektovat a zajistit jim v životě řád, který ve svém světě potřebují pro orientaci a pocit klidu a jistoty, jde jistojistě i s postýlkou.

Romana Šamanka LadyLoba: j.m.: tenhle článek je o miminkách ne o malých dětech ... miminka potřebují hodně hodně lásky a respektu ...

enigman: to mi taky není jasné...

severanka: Jsem matka a ze své zkušenosti vím,jak je důležitá pro mé děti postel...Vlastní postel-postýlka.Ráno se vždy děti těší na to,až nám hupsnou do postele,ale jejich postel je i jejich zázemí,jenom jejich.Mají to tak od mala vžité a nikdy s tím nebyl problém...Spaní u rodičů mě přijde otročina a hloupý zvyk!

j.m.: Romano,příliš lásky může velmi ublížit,mysli na to.Too Much Love Will Kill You .

Romana Šamanka LadyLoba: bethy: myslíš, že proto, že to tak dělali tvý rodiče tak je to správne? tvý rodiče měli taky chůvičku? a co tvý prapraprarodiče?taky měli chůvičky, kočárky atd.?

6thSun: bez komentáře

Romana Šamanka LadyLoba: bethy - řekla bych že u tvé netěřinky je to částečně ok ..
Jinak doporučuji knížku Koncept kontinua
a Láska jako věda.

Když v určitém věku nedáme dítěti podnět - už se nikdy nenaučí mluvit - viz. tzv vlčí děti.
Stejně tak možná v naší kultuře můžem jen tušit - co jsme prošvihli - když miminkám odebřeme podněty - která jsou nášmu živ. druhu prirodzená po staletí.

Jak byl tvé neteřince umožnen "bonding"? Byl vůbec umožněn?

bethy: Romana Šamanka LadyLoba: Dovolím si komentář, i když matka nejsem a nebudu. Mám neteřinku které je rok a půl. Od narození má postýlku. Těsně vedle té rodičovské. Když je nějaký problém, nemoc, zoubky atd... stejně je s ní pořád někdo. Ve dne v noci. Ale postýlka není vězení. Je to pelíšek který je jenom můj. S hracími hračkami a dudlánky. Když spinká po obědě, po probuzení zašustí chůvička, a ozve se nové oblíbené slovo...MA BA. Což znamená Halóó! Už jsem vzhůru!!! Pojďte sem někdo!!! Takže postýlka jednoznačně ano. A po probuzení pomazlit s rodičema.
Pocit bezpečí nedáš dítěti tím, že si ho nastěhuješ do postele. Doufám, že se tě to nedotkne, takhle to dělali naši rodiče, dělá to moje sestřička, a já kdybych měla drobečka, tak jiná nebudu.

Romana Šamanka LadyLoba: Bíša: v tom případě budeme mít stále agresivnější a neurotičtější společnost

Bíša: Nejsem o tom přesvědčen...

Romana Šamanka LadyLoba: Bíša: já doufám, že spíše ty děti v postýlkách budou časem jen výjimky

Bíša: Miško bude světlá výjimka - viz mnou zhlédnutá videjka*

Paulmatthiole: Mně se také dostalo té drsnější výchovy... přesto bych neřekl, že jsem citově strádal - ale každý to přirozeně můžeme vnímat jinak.

Romana Šamanka LadyLoba: Paulmatthiole: ale stěžoval si že i když je jinak nakojená, přebalená atď. tak stejně naříká

bethy: Oprávněná kritika nám pomáhá růst...Líbí

Romana Šamanka LadyLoba: Paulmatthiole: hm jak se to veme - tohle jsem sepsala když kolega co má malou dceru, o pár měsíců mladší než Miško, řekl, že dcera k nim do manželské postele nesmí, prý ji nebude rozmaznávat ...

bethy: Ano je to zázrak... A ty kontury... Přeci z Tebe!!! taky

Paulmatthiole: Inu, já to sice nebyl, kdo Tě přinutil sáhnout do archivu, přesto tu nechám pár slov... tak zlé to snad nebude :-)