Proč?

Inu, já to sice nebyl, kdo Tě přinutil sáhnout do archivu, přesto tu nechám pár slov... tak zlé to snad nebude :-)

Paulmatthiole: hm jak se to veme - tohle jsem sepsala když kolega co má malou dceru, o pár měsíců mladší než Miško, řekl, že dcera k nim do manželské postele nesmí, prý ji nebude rozmaznávat ...

Paulmatthiole: ale stěžoval si že i když je jinak nakojená, přebalená atď. tak stejně naříká

Mně se také dostalo té drsnější výchovy... přesto bych neřekl, že jsem citově strádal - ale každý to přirozeně můžeme vnímat jinak.

Miško bude světlá výjimka - viz mnou zhlédnutá videjka*

Bíša: já doufám, že spíše ty děti v postýlkách budou časem jen výjimky

Nejsem o tom přesvědčen...

Bíša: v tom případě budeme mít stále agresivnější a neurotičtější společnost

Romana Šamanka LadyLoba: Dovolím si komentář, i když matka nejsem a nebudu. Mám neteřinku které je rok a půl. Od narození má postýlku. Těsně vedle té rodičovské. Když je nějaký problém, nemoc, zoubky atd... stejně je s ní pořád někdo. Ve dne v noci. Ale postýlka není vězení. Je to pelíšek který je jenom můj. S hracími hračkami a dudlánky. Když spinká po obědě, po probuzení zašustí chůvička, a ozve se nové oblíbené slovo...MA BA. Což znamená Halóó! Už jsem vzhůru!!! Pojďte sem někdo!!! Takže postýlka jednoznačně ano. A po probuzení pomazlit s rodičema.
Pocit bezpečí nedáš dítěti tím, že si ho nastěhuješ do postele. Doufám, že se tě to nedotkne, takhle to dělali naši rodiče, dělá to moje sestřička, a já kdybych měla drobečka, tak jiná nebudu.

bethy - řekla bych že u tvé netěřinky je to částečně ok ..
Jinak doporučuji knížku Koncept kontinua
a Láska jako věda.

Když v určitém věku nedáme dítěti podnět - už se nikdy nenaučí mluvit - viz. tzv vlčí děti.
Stejně tak možná v naší kultuře můžem jen tušit - co jsme prošvihli - když miminkám odebřeme podněty - která jsou nášmu živ. druhu prirodzená po staletí.

Jak byl tvé neteřince umožnen "bonding"? Byl vůbec umožněn?

bez komentáře

bethy: myslíš, že proto, že to tak dělali tvý rodiče tak je to správne? tvý rodiče měli taky chůvičku? a co tvý prapraprarodiče?taky měli chůvičky, kočárky atd.?

Romano,příliš lásky může velmi ublížit,mysli na to.Too Much Love Will Kill You .

Jsem matka a ze své zkušenosti vím,jak je důležitá pro mé děti postel...Vlastní postel-postýlka.Ráno se vždy děti těší na to,až nám hupsnou do postele,ale jejich postel je i jejich zázemí,jenom jejich.Mají to tak od mala vžité a nikdy s tím nebyl problém...Spaní u rodičů mě přijde otročina a hloupý zvyk!

to mi taky není jasné...

j.m.: tenhle článek je o miminkách ne o malých dětech ... miminka potřebují hodně hodně lásky a respektu ...

Bonding rozhodně ano, to bez diskuze, ale nemyslím si, že by vlastní dětská postýlka nebo kočárek dělaly z dětí neurotiky. Dítě cítí mateřskou a otcovskou lásku z chování rodičů a zároveň potřebuje mít i svůj vlastní prostor. Každé dítě je jiné, některé děti potřebují více tělesného kontaktu, jiným k pocitu bezpečí stačí ostatní projevy lásky (stačí je zde trochu zužující slovo, ale jistě mi rozumíš). Položit dítě do postýlky nepociťuji jako pohazování dítěte do cizího prostředí (navíc miminka jsou schopna cítit matčinu přítomnost i na větší vzdálenost než je společná postel). Dítě, které je milované to cítí. I miminka jsou schopna chápat víc, než si myslíme. Proto si myslím, že je třeba posuzovat situaci individuálně, hlídat potřeby miminka a neřídit se jen příručkami a zkušenostmi jiných (třebaže jinde fungují a obecně mohou být platné). Milovat a respektovat a zajistit jim v životě řád, který ve svém světě potřebují pro orientaci a pocit klidu a jistoty, jde jistojistě i s postýlkou.

Jako matka tří dětí naprosto s Dotou souhlasím ...

Do manželských poSTelí prosím ne! Ale do postýlky vedle maminky, tam je to správné místo, ale zas jenom do určitého věku. Tak je to realisticky doporučeníhodné. :-)

Tomáš: taky doufám, že od jistého věku bude spát sám

jak už jsem níže komentovala - tohle byla moje reakce na kolegu, co měli několikatýdenné miminko a stěžoval se že naříká i když ostatní potřeby byli splněny (najezeno, přebaleno etc.)

a doporučuji knížku Koncept kontinua

já si mysím že do manželské postele dítko patří - nejméně celý první rok - neumím si představit miminko, které by to již z biologické podstaty našeho živočísněho druhu nemělo jako za správný přístup k jeho potřebám - náš živ. druh je mnohem déle na světě než nějací ti doktoři s patenty na výchovu a zdraví, firmy na výrobu kočárků, chůviček, pampersek a pod. ...
pár "pozic" ;-) pro inspiraci:
http://www.howtobeadad.com/tag/baby-sleep-positions

Tomáš: prečetla jsem si tvůj profil a chtěla jsem se zeptat - co ti říká jméno Michal Odent?

Romano, z tvé prudké reakce na kolegu mi příjde, že to dítě má dokonce v jiné místnosti. :/ To mi příjde jako velmi kruté.

Toulavá: já nevím, jestli ví vůbec o mé reakci - já se nějak naučila nevymlouvat lidem jejich přesvědčení - nicměně trápilo mě to - vždyť přece sám řekl, že ví, že dcerka chce být s nima ...

Pelíšky. Všichni potřebují pelíšek. Nejlíp je u maminy. Ale jen do času. Rostem a musíme se naučit být sami.
Samostatná postýlka se nám stává pelíškem. Asylem ve světě musů a zákazů. Tam si totiž, ač na omezeném prostoru, můžeme být, čím chceme. Vzít dětem toto není dobré. Alespoň já to tak vidím. Ale tip za námět

Důležité je, kde si spokojeně vrní, zda bez mámy anebo u ní...Jednou bude muset ještě dál... ***