Romana Šamanka LadyLoba

kvítek: krutě pravdivé..pokora chybí všude...ST

ttragelaf: ... já někdy říkám: To teda pěkně děkuji.
... jindy, když druhý moc žvaní, přeruším ho slovem:
Děkuji !
... ale to zlatozlaté prosté "děkuji " je opravdu nejkrásnější

Erma: Víš, že jsem se nad tímto nikdy nezamýšlela. Prostě poděkovat, je pro mě automatické. Tak jistě, za pár facek děkovat nebudu, ale za vše co pro mě kdokoliv udělá. Třeba jen, že mi otevře dveře a přidrží je. Vděk je asi jiná kategorie, ten si zaslouží každá pomoc. Uf mám nad čím přemýšlet. ST

Romana Šamanka LadyLoba: krizekkk: ja pro sebe objevila skupinu Lade az letos na festaku v Liltomericich ... myslim ze je to jedna z tech kapel co by mohli hravat i ve verejnopravnich radiich

Romana Šamanka LadyLoba: Lota: nápodobně :)

krizekkk: Starej song... :-) ST

Lota: .
a já opravdu s radostí a pokorou vděčnosti Ti děkuji za návštěvu u mě, každé návštěvy si velmi považuji :)

básněnka: vděk je zázrak...a nebo zázrak vděkem...už dvakrát jsem byla jednou nohou tam, odkud se nevracíme..takže jsem velmi vděčná, že zde stále jsem...

Kajuta: Přimělo mě to k zamyšlení. Děkuji. :)

severanka: ...já taky říkám co je,do druhého přece nevidíme!Sebe zkoumat nemusím,protože problém nemám....

Romana Šamanka LadyLoba: severanka: já neříkám co by mělo být - ja říkám co je ...
pokud ti nejde říct děkuji doopravdy raději neděkuj a zkoumej co ti v tom brání

Romana Šamanka LadyLoba: vavaoko: jojo - jsem ráda, že si na některé věci skryté v textu přijde čtenář sám ...

ono existují i ironické děkuji nebo zase děkuji podlízavé nebo podceňující samého sebe ... extrémy z různých stran ... ale to už neni doopravdy, že :)

severanka: ... v každém poděkování by pokora měla být!To ví ale každý sám jak to má...

vavaoko: Lze. Ale potom to již není "doopravdy".ST

vanesa: S dětským smíchem se setkávám denně při své profesi a je to jedna z nejpříjemnějších věcí na světě:-)

ST

Bambulka: ... je to k zamyšlení celé, z vícero úhlů pohledu ... a když navážu na Olču ... jsme na svých vlastních místech, někdy možná jako v cizí kůži, ptz žijeme životy podle někoho jiného a ten náš vlastní jen tak tiše teče mezi prsty ...

Z písničky od Marty mám zimomriavky ...

Už jsem moc rozvláčná, asi je to i tím, že píšu koment po velmi dlouhé době - ale hlavně jsem chtěla napsat, že je fajn, že je to mini, nutí to více k zamyšlení, než kdybys z toho udělala dlouhou povídku /as for me/. A už mlčím :-) Howgh.

krizekkk: Život je jen náhoda...

Romana Šamanka LadyLoba: vavaoko: nejsembásník: kvítek: jardach: Hazentla: ewon: Erma: básněnka: díky za komenty - překvapilo mě kolik času jstě někteří věnovali tomu hraní počítačových her

básněnka: jsme hráči v životě...a někdo navíc závislý na berličkách novodobé zábavy...

ewon: myslím, že ten první odstavec sedí. Skoro bych řek, že úplně stačí...
No a o hrách chci napsat už dlouho.
...nicméně asi je vcelku jedno, jestli hraje hry, nebo čte knížky, nebo jezdí na motorce...
Síla toho sdělení je v tom, že je krátký. (a ve svý údernosti nemám potřebu řešit, jak moc je realistický). Můj koment je zbytečně dlouhej...