sailorr

René Vulkán: nadějné

a pozdravuj Maxima Kravčuka

Sefer: Myslím, že je krásná.

René Vulkán: je
to
tak

aleluja

René Vulkán: Výborná báseň s vnitřním nábojem. Autor zde zachycuje proces vnitřní naděje, že po odpoutávání se z těžkostí světa čeká spása. Výrazná, sněhově zbarvená obraznost zanechávají ve čtenáři hluboký otisk naděje.

valerie: Nepůsobí na mě zamilovaně, spíš zoufale, ale to může být vlastně i zamilovanost

Báseň se mi líbí

René Vulkán: Nejsi náhodou zamilovaný?

valerie: Vlastně ji čtu už párkrát do kola a líbí se mi čím dál víc

Romana Šamanka LadyLoba: Hm?

Radegast: Obohatila

sailorr: René Vulkán: Dota Slunská: děkuji za komentáře, poslení dobou to jde nějak ztuha. Ale dokud se to nemusí tlačit, tak to jde :)

Dota Slunská: Lidská duše neumí být samotářem...ani tady ani tam...síla víry je ohromná. Krásně napsaná.

René Vulkán: Zralá
hluboká

tuším, že autor už se napil z pramene vody živé a poznal jeho moc, která pozvedá z bezmoci

Radegast: Slova se musí vmísit do sebe.
Teprve potom mohou do nebe.

René Vulkán: Vzpomněl jsem si na Zapomenuté světlo, kde farář - Polívka říká: já se můžu tak akorát modlit.

zenge: Hezké, pane kolego
St

Ctirad Justus: Pěkný kousek!
CJ

zenge: Pěkné, pane kolego,Maxim by řekl: "Věř, ber a dávej:)
PS: Už zdráv jsi?

sailorr: Sefer: René Vulkán: AnaTom: Moc děkuji za komentáře :)

Sefer: Kolikrát se rodí báseň? Jistě vždy při dalším čtení. Přečetla jsem si ji o svých narozeninách a ohromila mě. Pište! ST
Mít lásku na rozdávání je nadpřirozený dar. Alespoň to tak cítím.

René Vulkán: Ještě mě napadlo toto: Dýchl na mě osobní životní příběh. Vpuštění, přijetí pradávného daru nabídnutého před dvěma tisíci lety a autorem přijatého. Ano, i s ostychem a pokornou sebereflexí.