Rozpolcená

Když z koutů vylézají stíny
když svět se zdá se býti jiný
když v minulosti hoří plameny
ač požár zdál se zhašený
Únava nedává ti spát
není tu místo na návrat
Na kolenou hledíš do nikam
se svým stínem hraješ v šach
Vzpomeň a vrať se k nám
byť krev máš na patách
a srdce obrácené v prach
zas bude tlouci
už ne na poplach

Jen vrať se, věz, máš kam
vrať se ke mě, já tě přeci dobře znám.



"Když se vaše persona a stín dají do křížku, je lepší se držet stranou."

Maxim Kravčuk