Emily Winnacott

senia: moc hezké - děkuji

senia: hezké

František: V poezii platí: stručnost a výmluvnost. Máš tam mnoho zbytečných slov.


V krajině tvé duše
zbylo pár stop
pár zavátých cest

Škádlí tě snem,
co mohlo být,
brodíš se v závějích,
skořápek vyhaslých hvězd,
ze střípků lepíš tváře
do dávných příběhů.

Nevíš, jak dopadnou
a nevíš proč.

Gándhí: rozhodně ;)

Renaud de Châtillon: Vůně se někdy nevysvětlitelně a téměř bez zjevné příčiny zničeho nic samy od sebe objevují, a to i tam, kde je v tu dobu vůbec nečekáš..takže..snaž se moc nedivit, až ti někdy "zaprší" v obýváku :-)

Renaud de Châtillon: Ty cesty se tak mohutně klikatí, že se někdy dvě různé vzájemně setkávají, křižují či dokonce i někdy spojují.. :-)

Renaud de Châtillon: Zdařilá inspirace..ono není růže bez trnů a zrovna tyto růže ke svému rozkvětu trny přímo potřebují...

Renaud de Châtillon: Třeba to není citu odumírání, ale naopak příznak jeho nového bujení...

Renaud de Châtillon: Někde mezi včerejškem a dneškem..a možná právě kvůli tomu ten děs (co když je ten druhý upír? :))

Renaud de Châtillon: Však říkám, že se mi tam líbilo i když bylo zrovna hnusně :-)

Renaud de Châtillon: Noc končí v momentě, kdy se sama sebe zeptáš, co se pár hodin předtím dělo :-)

Renaud de Châtillon: Všichni chceme létat..a i když to asi úplně nepůjde, přece to zkoušejme dál :-)

Renaud de Châtillon: Marnost nad marnost a všechno je marnost - ale díky tvé básni hned vypadá o něco vznešeněji...

Psavec: Líbí se mi, ST.

Kapka: Líbí, ST

Adramelech: Horší bude, až člověk jednou zapomene dýchat. :-)

detektor: St...rodačko...:-)

Špáďa: Déšť vypláchne aspoň trošku lhostejnosti z duší. Kdekoliv.

libour: ST

krizekkk: Zrovna jsem procitl, ono u nás prší? Lo? ;-)