Marťas9

Radegast: Smuténková

Marťas9: Zeanddrich E.: Jak se nám kdysi nahoře rozpulila mysleli jsme, že je to její konec. My ji tam stahli a ona dostala druhou šanci. Teď je z ni mohutný deštník, krásný strom, který už tady něco zažil.

Zeanddrich E.: Jj; břízy prý snesou více, než snad většina stromů - a také se, v případě potřeby, dokážou vytáhnout vysoko za světlem... :).

Marťas9: Zeanddrich E.: To máš pravdu, ten kdo si přeje dobré věci má je. Ten kdo žije v negativní onergii, bude ji mit kolem sebe mnoho.

Zeanddrich E.: ... .
(Pravidla vesmírná se moc obcházet nedají... :); proto v ..souhrnu nedostaneme na dlouho cokoliv, co bychom si opravdu dost tvrdě nezasloužili...)

Marťas9: Besinka: Převislá bříza a převislý modřín byli naše první stromy co jsme si koupili, nyní jsou mohutné a krásné.

Besinka: Miluji břízy.

Marťas9: Besinka: Děkuji Jituško za nahlednutí

Marťas9: Lilith: Já zatím volím cestu tu druhou vydržet a bojovat, zatím to dávám...

Besinka: Hodně chápu.

Lilith: Někdy se člověk cítí jak v kleci. Ani není zlatá.
Já před pár lety nasadila křídla a frrrrr... nejni nad svobodu ;-) My Beránci to tak máme. ;-) Žádný omezování, to škodí zdraví ;-)
Pěkně napsáno.

Marťas9: Lilith: Díky moc za krásný komentář, taky jsem si teď vzpomněla jak jsme o prázdninách, když tady bylo spoutu děti u babiček, hrali na celý den na četniky a zloděje, půl dědiny vymezené, dvě bandy a my s kamaradkou z Prahy seděli na vrbách...

Lilith: V první třídě jsme s kámoškou dělaly výpravu za město a u potoka zakopaly lahev doma ukradeného piva. Za týden se vrátily a lahev nenašly. Je tam dodnes. Vůbec nechápu smysl té výpravy, ale asi jsme věděly svý... hihi
Jojo, dneska děti podnikají výpravy jen virtuálně...
Hezký vzpomínání... :-)

Marťas9: Špáďa: Krásně jsi to napsal. Ja osobně jsem ráda, že jsem žila v té,, klidnější době ".
Užila si dětství nadoraz, s partou děti stejně naladěných, skromných, veselých. I jejich rodiče nás měli rádi, podporovali nás v různých akcích. Bylo to úžasné dětství prožité hlavně v přírodě a s fajn lidmi

Špáďa: Měli jsme to podobně...

Špáďa: Krásně vzpomínáš,
jak ten život náš
v mládí jiný byl.

Každý plácek měl
houfy dětských těl
a hned po o žil,
domů návrat až
patent na kuráž,
když nebylo sil.

Proč dnes nefrčí,
panny v náručí
ani v kočárcích,
z hřišť neslyšíš křik
ani planý pláč,
výskot, dětský smích?

Proč dnes plácek ztich?
Dám poslední stich:
mobil, net, e-pych!!!

Marťas9: René Vulkán: Rýmuje se Ti to hezky, pěkný den

René Vulkán: černé štěstí jako uhlí
mají ti co právě ztuhli

Marťas9: Lilith: Přesně tak a to je to nejcennější.

Marťas9: Lilith: Díky moc