Helen Hadar

Lilith: Moc hezký!

TetaKazi: Přesně si vzpomínám na ten pocit z dob svých studií, když jsem se o víkendech procházela večerními ulicemi Brna (Židenice!) Na privátě postel, stůl+jedna židle, šuplík ve skříni a kamna Club... Bylo zvláštní slyšet za pootevřeným oknem hlasy, televizi nebo třeba jen vysavač a představit si, že je tam někdo "doma".

Helen Hadar: René Vulkán: valerie: S pokorou děkuji za milé komentáře, mám z nich radost. Děkuji :-)

René Vulkán: V čtyřech letech jsme byli s našima v tehdejší Jugoslávii v kempu u Šibeniku. Před časem jsem se tam dostal znovu. Vůbec jsem si nepamatoval, že naproti byl ostrov. Ale všimnul jsem si kamenného úvazu pro lodi. A v něm byla puklina. Tu puklinu jsem si pamatoval.

valerie: Moc hezká atmosféra v tvé básni, vracím se k některým slokám a jsou pro mě mile obrazotvorné a to nostalgické zamyšlení v závěru je třešinka na dortu

Helen Hadar: divoženka1: Děkuji za milé zastavení, moc mě potěšilo :-)

divoženka1: V básni jsou moc hezké momenty, ano často jde člověk stejnou cestou ale někdy už sám. Ale přesto ví že tou cestou už šel s někým kdo ho obohatil

Helen Hadar: divoženka1: Jsem moc potěšena, děkuji :-)

Helen Hadar: divoženka1: S pokorou děkuji, milá divoženko, a jsem tuze překvapená :-))

divoženka1: Zenge má pravdu přidala jsem ST:-)

divoženka1: Krásně mě tvá cesta dovedla k cíli

zenge: Líbí
St

panK.: * pěkné!

Helen Hadar: M.A.Rek: Lilith: Děkuji, moc děkuji :-)

M.A.Rek: Milé.

Lilith: Hezké...

Helen Hadar: Dota Slunská: Usmívám se vlídnému komentáři, moc děkuji! Brum brum :-))

Dota Slunská: Touhy ví něco o výšinách. Brum brum... :)

Helen Hadar: Dota Slunská: Děkuji, Doto, jsem velmi potěšena, moc děkuji. Mám radost :-)

Dota Slunská: Ano.