Besinka

Besinka: Zeanddrich E.: Děkuji mockrát.

Besinka: Zeanddrich E.: Děkuji za podporu a přeji krásný den.

Zeanddrich E.: ... :)

(a když ne ,,navždy", tak alespoň ,,na dlouho" ! :) )

Zeanddrich E.: A zase mne to posunulo do vyššího světa :) - jako obvykle u Tebe, Besinko... :)

Besinka: Radegast: děkuji a zdravím.

Besinka: Radegast: potěšil jsi.

Besinka: Radegast: děkuji mockrát.

Radegast: Vš, tohle já neumím, proto se mi to asi líbí.

Radegast: Písníš

Radegast: Je to báseň.

Besinka: nikdo známý: ano, máš hlubokou pravdu

nikdo známý: pro mě je Remarque konec základky a začátek gymplu, to jsem hltal úplně všechno od něj...nakonec člověk zjistí, že do života si nese vzpomínky a tak 2,3 jeho knihy

Besinka: René Vulkán: děkuji za podporu.

René Vulkán: taky ho mám rád, přečetl jsem ho v mládí celého

Besinka: Josefova žena, si přijíždí pro svého muže, který uvázne smrti jen o kousek. Její muž se chová divně, ba ani svou ženu nepoznává. Až po čase ho žena dovede na místo, kde tehdy vybuchl granát a on byl pod ním zasypán. U tohoto místa se díky své ženě dostává z transu a je schopen konečně vést normální život.

To je stručný obsah a tak se dělím.

Besinka: jaroušek: Děkuji. Já už to napsala do komentářů, protože jsem se bála, že úpravou to smažu. A děkuji za pochvalu.

jaroušek: JO ta oprava je super. J.

Besinka: Zeanddrich E.: Moc děkuji a zdravím.

Zeanddrich E.: Besinka: Tobě také vše dobré, Besinko... :)

Besinka: Přidávám jednu básničku toho francouzského autora, co mám ráda. Z knihy Adolf Kroupa přeložil, Praha 1978, nakladatelství Mladá Fronta


Jitřní zpěvy

Snil jsem o širé cestě,
kterou jsi kráčela sama.
Pták omytý rosou
procital s prvními kroky.
V zeleném vlhkém létě
úsvit otvíral ústa i oči.
Rozzářily se všechny květy.
Rozzářil se den.
Všechno se dařilo.

Ten den zářil jak jiné.

Z včerejška zrozený -
psal jsem.

Vstala jsi velmi časně.
Abys mne jitřní ženo obdařila -
trvalým dětstvím.

Vzdávám mu čest.....velikánovi