labuť

Liška76: Tvá písmenka nikdy nezemřou..jsou citlivá a čistá jak tvé jmenokyně na rybnících:)

Levandule: Z parapetu stéká Ti slunce do klína,
a kousek duhy,
od té, co ráda na Tebe vzpomíná,
uzavírá kruhy
smutku do labutí naděje.

Levandule: Jsem u Tebe zvyklá na kvalitu, takže jsem si jako vždy pochutnala z kvalitní poezie :-*

Kars: Až od rozinkové podlahy vzhlédneš k parapetu,
tam kde září něžné kamínky,
zříš v misce retusu, jež pro tě je tu,
pak obejmou tě milé vzpomínky.

Kars: Vypustím jina, co v lahvi sídlí,
upíšu se čertu, když za krev mi slíbí,
že dlaň má radostně poskočí
a touha pohlédne štěstí do očí

Psavec: Smuténkově jsi tu zabásnila, ale moc se Ti povedla.

Bíša: Nádherné verše***

Bíša: UMÍŠ!!!

labuť: hloubavá: Jejda, rozsévat smutek určitě nechci, ani v mé duši není... Jen zkrátka jinak psát neumím...

Lota: labuť:
předurčená pro smutnější psaní, tomu rozumím, neboť moje duše zdaleka není tak smutná jak někdy píši...psát s veselou bych moc chtěla umět, ale nejde to, asi nejsem za komika, jak známo komici smutnou duši mají... :´-(

hloubavá: Smutná, až mě obaluje. Pracuješ se slovy, že mi až mrazí.

hloubavá: Aroma tajných přání - skvostné! :-)

labuť: zvířenka: Tak to nejsi sama a já navíc ráda čichám aromavůně, zrovna teď si čadím limetku :-))

zvířenka: Ano..odšpuntovávám láhve s velkým přáním..Přátelé! Je vhodný čas k nasávání...! :-)))
Je až k podivu, jak každý měsíc jinak voní!
(uf ted jsem si doufám zachránila reputaci notorika-jsem notorická čichačka vzduchu:-))
Báseň rozviřující smysly...

labuť: zvířenka:
A z každé kliky
otiskem svých prstů
Sejmout to přání, co skrývají
By srdce mělo sílu zvonu k tomu

Otočit klíčem ve dveřích

zvířenka: Když smutek přijde a svěřit nejde komu
snad asi slova nevypoví,jen vypsat touží
duše v nitru skálopevně věří
na vyslyšení
oblepit vzkazem kliky
domu kde tisíc je dveří...

šuměnka: jo, tak to je krásná představa
takovou láhev mít
ve frontě klidně postávám
a jdem si zařádit...:)

labuť: šuměnka:
Splynutí duší či žár,
co zebe...
Otázky z perutí
Jen věrnost hřeje...

šuměnka: Čas sténá v půlnočním tichu
Zoufalstvím. Rozkoší...
Jak kdy? Má dvojí příchuť
muž žena v sousoší...

labuť: drsnosrstej kokršpaněl: Jako malá jsem vždycky stála u válu, když babička pekla vánočky a čekala, až nějaká vypadne z těsta a šup s ní do pusy. :-)