Čas sténá v tichu půlnočním

Oranžový semafor... jít dál, nebo se zastavit?
Dilema, často bez odpovědi.
***

hm...btw..semafotr..super slovo... akorát je to strašlivě smutná báseň..

stále se podivuji nad tím, jak básníci vidí svět tak trošku jinak... nazvat plíseň nechutí, je něco kouzelného, stále překvapuješ...

Moc dojemná báseň , ale z každého slova cítím úžasnou bodavou bolest .
Ta bolest mě moc dojímá , jako bych trpěl při čtení s tebou . Dal bych milión v tipování , jen abys konečně zachytila kousek štěstí a lásky . Jirka

často mě zastaví na semaforu oranžová,
zpozorním a pak jdu do toho znova ....

...znám to ticho půlnoční, ale pak přichází jitro,přináší touhu, nechává za sebou hoře, spatříš jasnější svět
a mysl je poddajnější,nedívej se dolů :-)

Děkuji, Loto, dolů se moc nedívám, často se dívám do hvězd... Psala jsem smutně, ale smutná nejsem, jen asi předurčená pro smutnější psaní, nějak mi jde líp... :-)

tvé básně jsou velmi niterné,žensky něžné a krásné
vždy stojím v úžasu

ST

Mbonita: Děkuji Ti, přiznávám, že ani nevím, jak vznikla, stačilo 5 minut průvanu v duši a byla na světě... :-)

nikdy však necouvat
pořád dopředu
po cestě rozdávat
dobro a náladu

plísnivá...

... zastavit se nebo pokračovat ?... rozhodně pokračovat ... až steče poslední kapka noční bolesti do světla, směrem ke štěstí ... je moc krásná ... indigově černá, sametově bolestně něžná ... a smutná ... moc smutná ...

Bambulka: Děkuju... je zvláštní, že někdy smutek může i potěšit...

rozinka!!! výtečná

drsnosrstej kokršpaněl: Jako malá jsem vždycky stála u válu, když babička pekla vánočky a čekala, až nějaká vypadne z těsta a šup s ní do pusy. :-)

Čas sténá v půlnočním tichu
Zoufalstvím. Rozkoší...
Jak kdy? Má dvojí příchuť
muž žena v sousoší...

šuměnka:
Splynutí duší či žár,
co zebe...
Otázky z perutí
Jen věrnost hřeje...

Když smutek přijde a svěřit nejde komu
snad asi slova nevypoví,jen vypsat touží
duše v nitru skálopevně věří
na vyslyšení
oblepit vzkazem kliky
domu kde tisíc je dveří...

zvířenka:
A z každé kliky
otiskem svých prstů
Sejmout to přání, co skrývají
By srdce mělo sílu zvonu k tomu

Otočit klíčem ve dveřích

Smutná, až mě obaluje. Pracuješ se slovy, že mi až mrazí.

labuť:
předurčená pro smutnější psaní, tomu rozumím, neboť moje duše zdaleka není tak smutná jak někdy píši...psát s veselou bych moc chtěla umět, ale nejde to, asi nejsem za komika, jak známo komici smutnou duši mají... :´-(

hloubavá: Jejda, rozsévat smutek určitě nechci, ani v mé duši není... Jen zkrátka jinak psát neumím...

UMÍŠ!!!

Smuténkově jsi tu zabásnila, ale moc se Ti povedla.

Až od rozinkové podlahy vzhlédneš k parapetu,
tam kde září něžné kamínky,
zříš v misce retusu, jež pro tě je tu,
pak obejmou tě milé vzpomínky.

Z parapetu stéká Ti slunce do klína,
a kousek duhy,
od té, co ráda na Tebe vzpomíná,
uzavírá kruhy
smutku do labutí naděje.

Tvá písmenka nikdy nezemřou..jsou citlivá a čistá jak tvé jmenokyně na rybnících:)

zajímavý pohled na obyčejnou věc

ST

umíš

Jak dočetl jsem
dostavil se hned
rozinku spadlou
s chutí sněd..

Moc krásná básnička.))

Jak chameleon prohříváš svou duši
na zbytcích z mojí vyjedené duše
Růže už nevoní, má lásko

Levandule: Děkuju, Levandulko, tak nějak to poslední dny je...

Kars:
Na kamínky často svůj pohled stáčím
hledám v nich teplo a cesty od bodláčí

Bíša: Děkuju, Tony a jsem ráda, že jsi tady!

Psavec: Díky, Psavečku, jsem ráda, že jsi přišel...

Jistě se rozední a tvé něžné dlaně zas budou hřát.

s.e.n: Snad ano. Básnička původně vznikla bezmyšlenkovitě, už dřív, ale začínám zjišťovat, že to, co vnímám kdesi v podvědomí se mi vždycky zaplete do života... ale neboj, vím, že bude zase dobře...

Nádherné!Ostatně jako vždy u tebe!
S dávkou smutku,ale nadějí....která nás sune dál....

labuť:

Ukápni mi
trochu své bolesti
a já ji změním (aspoň na chvilku)
ústy
ve štěstí.

Zrovna včera jsem tohle prožíval, vracejíc se domů :-)

Čas chodí i na červenou - moc krásná, moc..

Pěkná.

komici smutnou duši mají
úsměvů však na tisíce rozdají...

Smutná krása!
ST

Máš to za STo! :o))

To jsi tak onemocněla? Heh.

I něco zlé je k něčemu dobré, za chvíli se tomu
budeš smát ve svým dámským klubu.

Výborný zátiší.