labuť

labuť: Verena: Děkuji Ti, moc si toho vážím.

labuť: Levandule: Děkuji Ti moc za krásná slova, pomáhají a teď ani netušíš jak moc...

labuť: Kars:
Do úsměvu klauna se zahalím
a vpadlým očím šminkou pomohu
A s každým ránem mrazivým
budu jen věřit, že štěstí mít budu

spare: Nádherně rytmická, táhlo mě to přeříkat si ji nahlas.

Kars: Kapička rosy skápka na tvůj vlas
s jiskřičkou štěstí a nové naděje,
že ráno uslyšíš zvonků hlas,
vstávej, osuš slzy,
usměj se, je adventu čas :-)

Levandule: Labutěnko, každý Tvůj řádek je dokonalost sama, hloubka bezedného srdce, ve kterém levituji vždy, když Tě čtu... Nádhera odtajněná pro obyčejné lidi, kteří chtě nechtě stojí před Tvými písměnky duše jako před kostelem... s pokorou :-*

Verena: Listopad skončil, ale báseň žije dál...
Krásná jako všechny tvé básně.

Verena: A rozhostilo se ticho....
po takovém počtení skoro jako v katedrále,
skláním se,ohýbajíc břicho,
básnířko skvostná, jen tak dále...
ST

isisleo: :-))..1*

labuť: René Vulkán: René, nezbývá mi než moc poděkovat. Jsi asi první, kdo se tolikrát vrátil k jedné básni... Mám z toho velkou radost a to, že jsem svými básněmi nejen potěšením, ale i inspirací, je pro mne velká odměna. DĚKUJI!

René Vulkán: kurník šopa, ještě se k tobě vracím, nedá mně to

Minulý pátek jsem byl večer v kostele na akci, kde se dávalo tzv. slovo na rok. V košíku je spousta krátkých veršů z Bible a po modlitbě jde každý namátkou vybrat to, které je má provázet celý rok.
Začal jsem po tomhle zážitku psát o tom básničku. Pak se mi připletla ta tvoje a doplnila mozajku slov mého nedodělku. Ráno pak, ještě za tmy narorátech jsme zpívali - rosu dejte nebesa shůry ...

Ze spojení s tvoji slokou se narodilo toto:
(tvých genů má však víc)

Slovo

zahleď se do mě, ne do prožitých zmatků
co napoví Slovo, tiše, po špičkách
pak skloň hlavu a přijmi krůpěj rosy
a má milost přijde v jejich kapičkách

René Vulkán: musek jsem se ještě jednou vrátit
a dost možná to udělám znova
v tvé básni je magnet
a je krásně snová

Dota Slunská: křísne a bude po tichu...a po zimě

labuť: Zasr. romantik:
Díky, Láďo,
spíš si teď kladu otázku
proč bylo a co bude
a vůbec nejde o lásku

Zasr. romantik: Kaleidoskop snů a přání,
krasohled touhy i naděje,
co jeden měl a co snad není,
co bylo, co bude, co je ...?

ST!

labuť: s.e.n: Děkuji moc, Maruško, vážím si toho.

s.e.n: Tolik komentářů a každý chválí,
ani já nemůžu jinak,
dojala mně ta nádhera verše,
po ránu tak příjemná.

zenge: Ť

zenge: chtěl bych denně psáti komentáře Ti
(jako labuŤI)
však čas je záře
(co v peruťích)

mizí

mé ST v době krizí....

labuť: hašlerka: Děkuji Ti, za krásné komentování verši.