Vyrůstala jsem v jedné malebné a světem zapomenuté hanácké dědině, kde se tak trochu zastavil čas a kde jsme si jako malí založili partu Bílých Tygrů. Psala jsem si deník a občas z toho vznikly takové "příhody". Napadlo mě, že by bylo fajn ukázat "světu", že i po roce 2000 ještě existovaly děti, které neseděly jen u počítače - a tohle je takový experiment. Příhodu "Jak jsme hráli na cestovatele" jsem napsala cca ve dvanácti, takže jsem tam jen opravila pravopis, stavbu nějakých vět a celkově zasahovala opravdu minimálně. Najde se někdo, kdo by mi poradil, jestli má smysl tuhle autenticky dětskou verzi nechat nebo na jejím základě napsat novou?

...

Tak jedna z mých prvních z Haiku, tak prosím tvrdou kritiku, protože si nemyslím, že jsem Haiku ještě pochopil.

...

První má píseň, s akordy a náznakem melodie zde: https://github.com/ins-pirat-ion/art/blob/master/Pocoucovske_sti ty Téma není příliš závažné (o trusu), ale je třeba se od někud odrazit...

.......

38. BÁSEŇ Z MÉ ROZEPSANÉ SBÍRKY - KEMENY ILUZÍ; BÁSEŇ JE VĚNOVÁNA MÉ KAMARÁDCE, JANINCE P.

taková jedna nostalgická, slabikovou formu jsem si půjčila od haiku.. a pokusila se do dílka vměstnat pět lidských smyslů..

Do bronzu zalité jsou slzy

Popsat nepopsatelné, za pokus to stojí.

.. když už se mi povedlo pár solidních fotek, tak..