Opět spíše než o těžce šifrovanou poezii jde o strohé přímočaré vylíčení téměř dramatického závěru sobotního skautského plesu, tak jak se skutečně odehrál ;). Holt nedostatek lyrické fantazie musím nahrazovat pestrostí života ;). Jo, a že ty kreatury chtěly po DJovi zahrát Ortel, jsem se dověděl až po napsání básně :D. Kredit za snad férové užití fragmentů textu legendární až lidové písně patří Jaroslavu Wykrentovi.

Měla jsem strejdu, hrával v kostele na varhany a jak začal zpívat naskakovala husí kůže po těle. Měl nádherný čistý silný hlas... Po čase se v rodině bratrance narodil syn se stejným darem od Boha. Když zavřu oči jako kdybych v něm strejdu lehce slyšela...Dar zůstal v rodině,jen se předal z generace na generaci...

Vzal mi Tě stín duševní nemoci

..léta letí a někdy je ách..

..i to byli moji milí dědeček a babička..

..kdo umí ten umí..

~~~~~~~~~~

Mělo to tu být dřív, ale nestíhala jsem tak prominte, že otravuji s vánocema.

Opustím Tě jen tehdy, až to sama budeš chtít.

Kapka po kapce vyplaví bolest.

~~~~(:-)~~~~(:-)~~~~

ze života lidiček

Vzpomínková na poslední roky moje již zesnulé maminky.