"..posuneme ježka do poloviny výšky klece.." pokus..

... jedno ráno, jeden den, jeden měsíc, jeden rok, celý život...

zemřel mi kamarád... pro Rosťu...

Prostě kopu..

Jeden, druhý, třetí..........

...

soutěžní

Onehdy jsme se byli podívat na zámku v Českém Rudolci. Také se mu říká "malá Hluboká". Je to velice smutný pohled.

Později

Zase jsme se loudali kolem rybníků..

pro letní jabloně...

...

...

asi klišé, ale marno jest, do života taky patří, a já nejsem a ani nechci být IN ;-)

Toulali jsme se..

Kněžna Alžběta Uherská (nelze dohledat data narození ani úmrtí. Zemřela 12.1. po roku 1189 ) byla manželkou knížete Bedřícha. Jejím otcem byl uherský král Gejza druhý a její matkou byla Eufrozina Kyjevská. Za Bedřicha se vdává roku 1157. Kněžnou se stává roku 1172. A nemá vůbec poklidný život. Boj o český trůn spolu vedou přemyslovská knížata Bedřich a Soběslav druhý. Z nemnohých záznamů o jejím životě je však zřejmé (alespoň mě), že Alžběta nebyla žádná padavka. Spolupodepisovala důležité listiny. Měla vlastní pečeť. Toto je na ty doby opravdu nebývalé. Vládla vší mocí v Bedřichově nepřítomnosti. Po vítězství Bedřichových vojsk v bitvě o trůn (1179), nechává (v románském slohu) vystavět kostel Jana Evangelisty v místě zvaném „Na bojišti“. Kostel byl těžce poničen husity a definitivně zmizel v dobách třicetileté války. Alžběta porodila šest dětí. Jen tři dcery ji přežily. Třikrát v nepřítomnosti manžela vedla obranu Prahy. Dvakrát zvítězila a potřetí uvěřila slovu Konráda druhého, jenž ji obelhal. Zrazena a opuštěna umírá (snad) v klášteře v Doksanech, kde je její hrob.

O lásce.....soutěžní

Je to další kousek z mé připravované knihy o Vltavě. Loďka z kůry provází celou mou pouť po té krásné řece. Když přijde večer a hladina lipenského jezera se uklidní, slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy lidí, kteří dříve žili v místech, jež zmizela pod tou temnou hladinou.

Český Krumlov. Co dodat? Turistický fenomén. Prastaré osídlení toho místa je známou věcí. Vítkovci, Rožmberkové, Eggenbergové a i Schwarzenbergové jsou jen třešničkou na dortu historie osídlení místa, jehož tvář určila řeka svými meandry a skalnaté kopce na jejích březích. 35 až 50 000 let se datuje osídlení tohoto místa. Jsou důkazy, že již tehdy se kolem řeky toulali lidé. Po zemědělcích lze nalézt stopy z doby 5 000 let před naším letopočtem. A po nich Keltové, Germáni, Slované, Doudlebové, Boleticové, Slavníkovci, Přemyslovci, páni z Krumlova. Je to nevšedně dlouhá, zajímavá a krásná historie.