s.e.n

Ó, Orfee!
Tlukotem srdce nech se vést
tvůj rozum láska zatemní
nespaříš však už nikdy ji.

než ta noc skončí
a nadejde den
zapíšeš k srdci
že v hvězdné noci
zrodil se lásky sen

Dobře,že konec je naděje
jen jí věř!

To snad působí počasí
zas se vyčasí ,počkej si
ve všem se špatné s dobrým střídá-
vydrž a zase bude prima.

Vím, je to jenom hloupá řeč,
no,chci tě potěšit,to mi věř.

To se mi líbí. Vždyť láska a doteky-
k sobě patří,
jako do rodiny sestry a bratři.

A takoví lidé jsou vzácnost sama,
kéž by jich bylo více.

Zklamání a ztráta víry
tu náladu zapříčiní,
až vše si rozebereš,
pochopíš a opět svedeš
věřit v sebe
a radost z života budeš mít

Ještě že ji to napadlo,rodinkou se stanou
-
máma, táta,malé dítě-
ona nejvíc milovanou.

Byla by to legrace
uvidět tě na place
jak se tulíš k mořské panně
a pak léčíš škrábance.

Báseň náhle překvapila
jak máš velký obzor
píšeš hezky velice
a s nadhledem o všem
a nyní též erotika ,
zdá se-je tvůj obor.

Romantika večera-
tvá slova bych zlatila
do rámečku vložila
u postela na zeĎ pověsila.

Je to až příliš pravdivé.

Vrátit se můžeš ve snění
však kdyby to šlo úplně-tak bys nám tu chyběla-moc!
Mně nejvíce.

Život je drsný,
ač někdy zazáří,
pak nad jeho krásou
vzdycháme.

Neztratí se
vrátí ho zpátky
tlukot tvého srdce
a patníky lásky.

je to staré přísloví,
nikdo na něm nic nezmění-
je to přece tak-
já mám ráda ve vdolkách mák.

Ta dolní je nádherně sladěná do rytmu.

Málo bývá těchto básní
- tak je dobře, že tu je.

Je to i u mne tak,
Ne a ne usnout a dobře spát
pozdě usínám,
5x se vzbudím
noční čas prostě
žíti neumím.

Do pramene vmetu ztráty, prohry
do barev duhy výhry a lásky vetknu
ta překlene cesty , mosty
na běh času volám mlhu.