Vymezování vzpomínek ...

***



Nikde už nevidím obrazy
které mi něco připomínaly
jako by spadla těžká opona
mezi sny a realitou
jakoby se někdo snažil pozavírat
všechny dveře co vedly do tvých
dávno poztrácených pokojů
a láska se sama vymezuje
mezi květinami plnými žízně
co touží po jediném doteku
odpoledního slunce zabarvujícího
střechu vedlejšího domu
do barvy vln
rozbouřeného moře ...




Jsou poztrácené
chvíle chvilkového štěstí
a ruce marně hledají na tvém těle
bod na kterém by se mohly zachytit
zachránit před realitou
tohoto světa kterému přestávám rozumět
tak jako jsem přestal hledět
k lepším zítřkům
co mě míjely a obcházely
s hrdě vztyčenými hlavami
že zítra ...



ano - zítra bude určitě lépe ...



***