Tomáš

Po každé noci přijde zas den! Hlavu vzhůru, Beruško, jen nesvěšovat ramena! :-o) T.

Stále se musím vracet k tvým smutným řádkům, které jsou tak upřímně bolestivé, poněvadž vytryskly z nitra tvého srdce zcela spontánně, aby vytvořily osobní nekrolog na muže, který po tolika letech znovu vydobyl pro svůj spoutaný národ vytouženou svobodu...!

Vzpomínka a suvenýr na Václava Havla.
Václav Havel navštívil 25.července 1990 na pozvání Bavorské vlády Wagnerův Festival v Bayreuthu, kde shlédl ¨Bludného Holanďana¨. Po představení se konala v zahradě Nového zámku slavnostní recepce, které se pochopitelně zůčastnil a to znamenalo také pro něho okusit různých lahůdek, které se nabízely v buffet a pojídaly ve stoje. Držel v ruce porcelánovou misku a polévkovou lžící pojídal vybranou masovou omáčkovou pochoutku.
Byl středem pozornosti hlavně těch politických účastníků, kteří s ním diskutovali v těsné blízkosti, což jeho tři nenápadní bodygardi tolerovali. S jídlem měl ovšem těžkosti, poněvadž musel permanentně odpovídat na otázky, takže asi vůbec nevěl co jí a zda mu to chutná. Nicméně dojedl, ale nevěděl co s prázdnou miskou a lžicí, v dohledu žádná obsluha nebyla. Stál jsem tak dva metry od něho a pohotově jsem mu obojí odebral, což s viditelnou radostí kvitoval a velmi zdvořile poděkoval, tak jak bylo jeho zvykem. Přiznám se, že jsem to pro mě velmi cenné nádobíčko neodevzdal mezi ostatní použitá, ale po umytí schoval do brašničky fotoaparátu a na útraty bavorského státu propašoval domů, kde je mám právě v tuto chvíli před sebou i s jeho knížkou Dopisy Olze, jím podepsanou včetně jeho typicky Havlovského srdíčka. Vzpomínám, jsem smutný, nikdy na toto jedinečně vzácné setkání nezapomenu...!

Důstojné IN MEMORIAM *** ST !

*** :-) T !

***:-) T

Jasně, že bylo ok!

Nu dobře, máš pravdu, že popisuji a že jsem mohl napsat víc konkrétního o co se doma jedná. Tím bych se dostal do podrobností, které by povídku jenom prodloužily, to jsem nechtěl a zda by tyto detaily byly pro čtenáře tak důležité, jak si myslíš, to je věc názoru. Provedení klešťového zákroku je minimálně emocionální,když se musíš koncentrovat na jeho správné technické provedení. Jinak odkazuji na mou odpovědˇ Lotě. Děkuji za konstruktivní kritiku ! :-)

Děkuji, Beruško :-o)

Ano, je to vlastně (chemicky řečeno) filtrát z koncentrace mnoha skutečných příběhů...

První řádek mi taky nevadí! A jsem rád, že se tu zase setkáváme :-o) a budeme tak trochu po sobě pokukovat!! Těším se! *** T

Loto, promiň, ale právě o tu rozkolísanost tady jde! Vždytˇ ten doktor je taky jenom člověk se svým rodinným akutním problémem, kde by chtěl také pomoci, ale s kterým se může zabývat jen v myšlenkách, protože shodou okolností to jinak nejde. Přesto si je ale vědom své povinnosti, která je pro něho právě tedˇ a právě zde prvořadá a kde si počíná naprosto profesionálně. Na svou rodinu si teprve zase vzpomene až když porod skončí.

Paradoxní, nebotˇ depresivně optimistické nebo i naopak, jak se to vezme. Ten dědek je úctyhodný! Líííííbííííí se mi moc Proto ST!

Děkuji! :-o)

Je to OK a líbí se mi! Až na těch pět posledních slov, ty bych vypustil a bylo by to paradoxní zakončení. Ale budiž. I tak ¨T¨ :-o)

Vot éto charóšaja fantázia, moloděc! T.

:-o))) + T

Tipuji!!

Připomíná mi to ¨Byl jednou jeden Řek a ten mi řek... a.t.d., ale tohle je lepší. Dá se použít i k odrazení cizince učit se češtině. Sssssuper!

Líbí se mi. Souhlasím! T.