Mluvka» autorka: Lilith |
Do očí se ti dívám
upřeně.
Snažím se poslouchat co říkáš
zívám.
Proč se nechceš porouchat?
Tolik řečí
tolik stesků
sedím, mlčím, usmívám se.
Náhle tlesknu.
Ty jen povyskočíš
vlasy uhladíš.
Co to vyvádíš?
Ptáš se.
Po restauraci
divně rozhlížíš se.
Snažím se tě vypnout
ty mluvící robote.
.
upřeně.
Snažím se poslouchat co říkáš
zívám.
Proč se nechceš porouchat?
Tolik řečí
tolik stesků
sedím, mlčím, usmívám se.
Náhle tlesknu.
Ty jen povyskočíš
vlasy uhladíš.
Co to vyvádíš?
Ptáš se.
Po restauraci
divně rozhlížíš se.
Snažím se tě vypnout
ty mluvící robote.
.
Tipů: 23
» 12.02.14
» komentářů: 13
» čteno: 770(18)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Kutálení
» 12.02.2014 - 18:09
Někdy trochu ticha třeba... což ale neplatí v případě Tvých básní. Napsala jsi to moc šikovně. .)
» 12.02.2014 - 19:00
krizekkk
Sci-fi. :-)))
» 12.02.2014 - 22:13
jééé a já si říkala, jak převažují ti mluvící :).. jo rozhovor mám ráda, ale tak nějak s dužinou.. a ti co mluví a mluví a mluví a řeknou na sebe všechno v pěti větách a pořád mluví a mluví, ještě pak i vtipně a strašně převesele, tak z toho mám husí kůži a díru v hlavě...(já i chápu, že ne každý má to sociální zázemí snadné, ale stejně mi to ubíjí) jééé až zase někoho takového potkám, tlesknu, děkuju za báseň i za radu :)
» 13.02.2014 - 05:21
ST. Líbí.Já říkám, že ticho léčí. Ale nemluvící učitelka - to nejde.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: O bytostech v říši tyčovládce | Následující: Klavírista v nesnázích