zelená víla

přijde mi jako takový poselství, nevím proč a nevím jak... a není to jedno?? jako když se ti vrací vzpomínky, který mají jiný nádech a jiný kouzlo, ale odzbrojuje tě pocit známého...

vznášet se i chodit po kotníky ve vodě... není nad to okusit obé a vážit si, každého okamžiku, kdy chodit můžeš...

krajina je krásná v každém okamžiku i v tom mrazivém obalu... a šibalství, ještě že je :-)

moc se mi líbí první věta, obrátit polaritu, jak málo kdo tohle umí... vidět krásno ve všem - já jsem prostě pozitivní a to i ve chvílích kdy teče do bot, doufám, že zdravě... :-))

a já si myslím, že i když někdy není něco, jak si myslíme, žádný den není prázdným...

Lota: tak to jsem moc ráda pokud tě má slova podpořila, moc děkuju

Agniezka: najít sám sebe je velké vítězství...

a když v něco nevěříš patrně to nemůže přijít... někdy máme ty dny lesklé a někdy méně... tak to je a jeden bez druhého by nebylo uvědomění.. tak pravou, do každého nového dne...

umět cítit a procítit jsou největší jmění... baráky ani tučná konta se tomu nevyrovnají...

hloubky i mělko...obé má kouzlo, kouzlo objevování... pokud ale jeden chce, chtít je základ a umění se dostaví...

a každé počasí má něco do sebe... i když jako řidič, se na ty námrazy na silnicích moc netěším...

jako lidé jsme nenahraditelní...

já jsem milovníkem ticha, protože mluví... a k určitým věcem je ticho třeba... ST

s tím mimoněm bych souhlasila... ani vidět ho nemohu natož slyšet :-)
:-)))

moc hezký...

objevit sama sebe...

hmmm... takové něžné světlo jak dokáže ukázat směr :)

krásné vnímání...

vnitřní vidění...

krásná..