zelená víla

mamonáři ať si křičej... přesto jsou i bohatší...:)kdesi, uvnitř v očích svých..

naplněná nad okraje...

láskou objímající...

pokorná okamžikům... a hebká na dotek...

hmmm... kvalita není zárukou hned... ale prožití je stonásobné, když víš a znáš...

jak moc člověk září , když je šťastný....

cítím z ní lidskou pokoru... a pořádně to rozjeďte v Počátkách, já nemohu , tak vám to moc přeju

vše nej... a jak se říká, životní cesty a letopočty nás tvoří být moudřejšími... :) - a jedno je jisté, ať loupe kdesi, stejně je nám tak, jak se cítíme a co mám vytvořeno kol sebe...

barevný život... barevné pocity..

já raději UM postavený z jiných sfér... přesto...

barvy, co malíř nedokáže vybarvit... lesk a kouzla pocitů...

vyvěrající ze středu...laskavá teplem...

pocitová...

jojo...

štěstí... a ač se někdo směje tomu slovu, je nezbedně důležitý... moc... protože souvisí s faktem najít sám sebe..

jako milovník zelené, lesa, trávy a ticha nemohu cítit jinak... i když vím, že lidé někde bydlet musí... jen tomu občas chybí trocha nápaditosti a kvetoucího kolem...

úžasná...

vzhledem k tomu, že s mým patnáctikilovým miminkem to ani nehlo, beru tu jako výbornou věc... a ty oči jsi vystihl dokonale, tedy u mé rasy :-))) spánek je jedna z klidnějších chvil, které momentálně vnímám jako skvostné :) a ne, skvostný jsou vlastně chvíle všechny... :-)))

znějící...

básněnka: děkuju..