René Vulkán

naučná

švih jako éro
lehkost jako sombréro

má to gule, povedal by Slovák

závěs, který měsíc páře
závěs pro rybáře

souhlas s lilit

já jsem často mlýnek
mám blízko pro pramínek
vět
a pak melu, melu
smelu celej svět

teď si nedělám srandu: včera jsem seděl v Kelči na faře, koukal do zahrady na stmívání a popíjel slivovicu ... a napsal jsem to

... dávej vodo
nic to není

snílkům vílu
mlýnům sílu
pilám rovný řez
břehům rudý vřes
a žíznícím ukojení

nejprve mě napadlo

- brilantní

ale pak mi to přišlo málo
a přišlo mi vyšperkování

- briliantní

k fotce a básni:

šosy

vodou
vody
hnané

kosy kosí
zutínané

naturální, ty mím rád

Stromy zatěžkané,
jak moje duše Taškentská

vždyť to neva
Taškent je město chleba

tělo se chlebem nasytí
něco přepustí duši
a ta pěkně přibrala
a zase jí to sluší

obaleč jabloňový: ale jo, dietní mi vhod je
teď zrovna hubnu /už 20 let/

gratuluji k 1100 básni!!!

ať pramen nevysychá

básněnka: na kubismus si dávám bacha od jaktěživa, nebt ho nesnáším

Jsi neslaná
jsi nesladká

dám si raděj
od tě půst

vyplivnu tě
z úst

a mé dvě plačky bílé svíce
prý vrátily se od primice....

....... výtečný

a když už
jsi ze Země vypadla
nech si narůst tykadla

jen mě napadla rytmická změna, kterou ale nechci říct, že by se mi tvá básnička nelíbila
prostě nápad

V dlaních trny minulosti,
v podvědomí světy miminek,
škraloup z mlíka na radosti,
v očích sníh ze vzpomínek.

h
e
z
k
ý

!