René Vulkán

na stole jsou vyložené káry (kcháry)
věštila z ni čáry máry
že mě čekaj brzo máry

měl jsem toho plnou hlavu
tak při cestě na oslavu
za kámošku Halinu
vlít jsem pod šalinu

Přezuj barde
sjetý gumy
za drapáky

na svůj život máme páky

Já su dědek z Brna
na hlavě mám drna
tedy spíš už jen pleš
Chceš ji vidět, chceš?
Pleš plotňaka z Brna?

mám tak malý penis
že když jdu hrát tenis
nepomůžou myšlenky topořící

do trenek si strkám
kukuřici

PS

Pobavilo mě tvý dílo pěkně

škobrtá věta za větou


ráčkuje

jo jo,

je to tak

Slušný rytmus (na to jak jsou verše dlouhé, velmi slušný). Daktyly a daktylotrocheje povedené. Rýmování taky.

Přijdou mi některé verše příliš zatěžkané slovy. A báseň jakoby se zrodila v 19. stol.

M.A.Rek:

vracet se domů
když to ještě trochu jde -
pásmo demolic

Tady by japanista řekl, že jde o Senrjú.
a já říkám - nápaditá a vtipná

samosebou, tato kategorie tu není, takže k haiku to má nejblíž

Je to povedené
a bavilo mě to číst

Přemýšlím o rýmech. Teorie od Límana říká, že Haiku se nerýmují.
Tady je první zádrhel, japonská poezie se obecně nerýmuje, takže rýmovat nebo ne?
Někde jsem četl, že rým v haiku na sebe stáhne pozornost a tím ubere pozornosti obrazu haiku. Třeba zenovému poučení, paradoxu dvou protichůdných dějů a tak.
Sám nevím. Rýmuji rád.

ani Bašó

by se za tohle nestyděl

až klasické prvky se zde objevují,

i neotřelé rýmování

Lazar:
Ani mně se nedaří, jak bych chtěl, těch miniatur co jsem napsal ve snaze o haiku... teď sem tam, někdy.

Ale povzbuzuji tě, nevzdávej, zkoušej.

Moudrá miniatura.

... píšou na ně
směrovací čísla

ten můj
pohltila Visla

sebrali ho polský babky
a házeli s ním žabky

plazící se za smíchem slz ... hodně dobré

a nejen to

stručně

jasně

na podstatu

neboli na dřeň...

Noční verze


Noc už je zde Měsíc svítí
není tma jak kdesi v řiti
Můry kolem létají
i netopýři potají
jak na tenké niti


Voda už se zelená
jak kamizola lovců jelena
Rád bych plaval velice
však brání mi v tom sinice
pivo, rum a zelená

Jela do Prahy
na sobě
dvě dlahy