Špáďa

Matematické rovnice občas nemají řešení, zato rovnice lásky je mají vždy: "Zhřešení"! |;-))

Kéž byly by čarovné
by ty lumpy nerovné
uhranuly dotekem
nebo chytly pod krkem

...a zavčas ty sedmimíláky zout...

Zas toužím o trochu více odemykat...!

Hazentla:
Chápu, vždyť Ty znáš magneťák tak možná po dědečkovi...

Nač si pouštět dý-vý-dýčka?!
Jdi do parku, ať Tě zhýčká!

To byla druhá varianta, ta první, staromilecká to u mě vyhrála... A díky za Tvé dvě stopky, nejvíc mě potěšil ten přiznaný smích!

Nohy zebou, hlava pálí,
hnůj užs možná zaryla,
jaro voní ještě z dáli...
'By ne! Vždyť je apríla!

Když se geny nebo hormony či nevimco zblázní, život bývá těžký...

Plameny maj zvláštní sílu...   ...ať jsou jakéhochtějí původu.

Co přinesl si zase odnese, uvidíš!

S chutí čtu znova
jak Měsíc-Casanova
spouští se pro svou lásku
za hvězdou do kašny…
                     …na provázku

Já též občas, možná z rýmy,
absolutní plodím rýmy…

Jindy vlivem islámu
cvičím, čerstvou miss lámu…
Jak vůl hubnu od řehole…
Ona o mě odře hole
a jíst dává mi slámu.

Obraz se houpá... padá na zem...
My budem makat nadoraz
Pak vožerem se pod vobraz
Na chvíli malou bude nám blaze...

A jesli kecám, tak mi ji vraz!

moc pěkný konec

a vody dešťů vsáknou se časem jen do písku |;-(

Ateistů poctu vědě
ukaž Hedě,
a né vsedě,
na koledě...

Siorak:
Obsahem peněženek jejich bossů a sponzorů určitě ano..., ... z ostatních úhlů pohledu však, pravda, již notně pohubly.

Když se občas slza skoulí,
stačí fouknout, zmáčknout bouli.
Na druhý den z postele
už jen s jojem na čele...

Holocaust se nedá přečíst a snad ani pochopit. Zla, nenávisti a utrpení bylo tolik, že bychom je do konce života přečíst nestihli a pochopit nemohli. Ale příčiny bychom se měli snažit, byť jen zčásti, pochopit, kdyby je tedy někdo dokázal rozebrat a vysvětlit tak, že by každý uvěřil. Umění a literatura je tím mostem, který nám může pomoci do největšího z pekel minulého století alespoň nahlédnout. Zda pochopíme, a jestli vůbec pochopit chceme, záleží hlavně na nás samotných.

Moc dobře za tyto verše tady!

Krásné vzájemné sestupování... do sebe!

Já v Holubově Pod Kletí
v hospůdce nad přejezdem
trávil svá léta prokletí,
kdy plán se řídil sjezdem...

Jídával párky bez hořčice
(byť Křemže byla cobydup)
za pasem čutora a bagr zvaný lžíce...

Svědkem je mi ten dub,
co dodneška tam stojí...,
jak rozvíjel jsem mapy
vždy v plné polní zbroji...

Dnes zvolal bych jen: Hele, Kleti...!,
netrap se nad otázkou,
kam zmizelo to divné smetí...
Já zbrojím už jen láskou.