Špáďa

zenge: Díky, rošťáku!

vavaoko: Díky barde!

Gándhí: Díky pane!

Dota Slunská:
Vždyť ten konec je veselej.

Čepitá! (Dá ti? — Peč! )

Druhý a čtvrtý verš — skvosty!
A unikát? — Tos ty!

I Jan tu chuť umocní vín, co mu tu chutnají.

Dilematikum. O kvalitě Adamova žebra, řekla by žena.

Milenka skoupá? Chápu, o. k., sak ne, limo.

Můj ST patří jak Jiřímu, jehož veršované komentáře byly vždy ozdobou a dozvukem našich děl, tak Tobě, coby zde jeho inspirátorce.

Díky, barde, za názor.
V prvním kole nemusí, mohou počkat na druhé, kdy na ně nejspíš přijde řada... Snad ledaže by tu pětku do té doby někdo — ať zvenku či zevnitř — uhranul a tím paralyzoval.

Místy velice tajemná!
„z každé těžkosti rostou květy — palec hore!

O tom, co jednou nakonec přijít musí, psal Jiří posledních pár let ve svých verších často a dovedl to psát jak mezi řádky, tak přímo v nich. Jednou s černou nadsázkou, podruhé zcela vážně, ale vždy s pokorou, nadhledem a úctou k životu.
Poznal jsem jej osobně a dobře jsme si rozuměli. Sedli mi nejen jeho smysl pro humor, ale i jeho džentlmenství. Pro mne zůstane jedním z největších bardů Libresu a dalších webů, kam rovněž přispíval.
Doto, díky Ti za malou, ale milou vzpomínku na Jiřího.

ST nejen za ty CLEjky,
co jsem típal o kolejky.
A chlupy dek ať tě šimraj
na prstech, co se v nich nimraj

Nad tvými haiku
pouštím pár lajků.
Snad je to v cajku.

Propašovat do svých útrob ty správné podnájemníky nebývá snadné.

Ochutnal jsem. Bezva,
byť mě nikdo nezval.

Manželčin stroj se ti při vyšívání veršů krapet cukal, boť se mu občas rozjíždí rytmus, jako když vynechává stehy nebo se mezi nimi náhle mění distanc. Ale vyšité na stehně, zádech či srdci se drobné nedokonalosti jistě ztratí, pokud je přebije obsah veršovaného sdělení.

Nestačí dech mi
tvé verše brát!
     Tak!!! píšou všechny!

Jednou se smát,
pak uvnitř hořet
či v dešti vlát,
zulíbat moře...
A z mraků pít,
prosívat louže,
doufat a snít,
ať to vždy tam, kde má,
drží či klouže.

:-)

Jsem tomu rád.

Besinka:
I Tobě, Besi
;-)

I slova smutku pohladí, chopí-li se jich poeta.