jc senior

†

Jsi Manon, bez růží,
tak potkal jsem tě včera
v odrazu kaluží
zahrady u kláštera

Ač básník jsem nevěrný
na křídlech motýla
ve svitu lucerny
v můj verš jsi vstoupila
**

orlové nedvouhlaví
vyhořelé nebe

nejsme vedle sebe
za pahorkem lávy
**

dům vzpomíná...
:
lidé pak vzpomínaji:
tady stával dům...
**

schody, žebře, mosty, brody
nenacházíš, je to k vzteku,
vzhled k rovníku či do Aztéků,
křivda a dluh za exody...
**

v myšlenkách je neveselo
doteků a slov jen spoře,
černý ráj na černé hoře,
co mělo zůstat přeletělo
**

až voskovice zhnědnou
a ostny zmůže spánek
leskle oblé vběhnou
do dětských radovánek
**

Mraky, bouře, hromy, blesky
asfaltu cest povrch lesklý
a déšť. Ten přírodě pomůže
projít prachem suchých brázd
až horkem list se bude třást
Tak netvař se ponuře...
:o)

NIKDO TI NEPOMŮŽE, MUSÍŠ SAMA...
**

...kde je pravá matka měst
znáš ten citát, latiníku?
Sotva. Spatřils na chodníku
jednu z rozcuchaných hvězd
**

Konečně do toho praští
Jarda, ten chlap od táry,
v manželské uvízlý pasti
snášet bude rozmary
i radostný pocit k ránu
počasí a partnerky
Přidávám květ pro Romanu,
šťastni buďte na věky
Jiří

houpací křeslo a kostkovaný pléd
fata morgana ve stoupajícím dýmu
oáza lásky, pokrývá ji led
a pavouk tká svou pavučinu

list s listem zas v tupém rýmu
kde mistr Poe vynechal květ
sága vášně, kterou svinu
jen do pár zaprášených vět
**

Štěpánek - Kovář příště v brance,
ten či onen je mi fuk
ač za žádného nejsem znalce
nevyloví ani puk
!!!

srdcovky! dřív než ti druzí
deru se k nim po haluzi
s riskem, že si natluku
blůzka visí na suku
**

tancuj, holka rozpustilá
shodíš alespoň tři kila,
rytmus, lehkost jako víla
okouzlí i prince Smila
:o)

...zapředl jsi se vší dokonalostí!
**

tak svět se pouští stane
jak stanovil jsi, Pane,
v prach až změní každou hroudu
výrok posledního soudu
**

... je to už dvacetšest let, co přestal psát,
nejen psát...

Tomáš: S velkou úctou k Mistrovi jsem jen pokorně převedl do českých veršů.
Dík za uznání.

básníka v orvaném svetru
v džínách trojbarevných lat
tu a tam potkávám v Metru

opasek, co sluší kordu
chladný pohled, jako kat
studoval snad na Oxfordu

však srdce vložil do lyriky
lásku jistě znal by dát
a žádné nečeká díky
**

tok dravých řek
mě sice leká
však beru
z dlaně kousek světa
**