Vivat třešně!

S jarem si zpívám, a vůbec ne falešně,
na vlahá rána těším se a taky na třešně,
tam v sadech za humny i v těsných blůzkách žen.

Tím Ráji budu přiblížen,
ta situace zklidní moji touhu,
je lepší stírat z čela pot,
než mít nos chladný od rampouchů.

V třešňovém sadu u Hadího lesa
srdcovky zrají, díky vám, nebesa!
Budu tam coby dup, prakticky v oka mžiku,
zbavím tě blůzky, v radostném okamžiku,
vezmi tu bílou, co celá je od puntíků!

Posypu ňadra tvá dary Boha sadu,
projevím zjevnou pěstitelskou snahu,
ochutnám všech tvých sladkých plodů vláhu,
do tvé přízně nápadně se vkradu.

Až za lesem k sadu zahnu,
jediným stanu se soudcem poroty,
co hodnotit bude třešňové dobroty,
už teď po nich mlsně prahnu.