Duše
v sobě…
» autorka: Levandule |
Nejsem vidět
na šachovnici chodníků,
jen střídám
slunce a saze
hozených životních kostek
Tak malá,
přesto se do mě vejdou
střepy mnoha osudů
Mám na světě nejvíc
zrcátek,
dostanu jeden úsměv
a zrcadlím mnohonásobek
***
čím to,
že však v zrcadle potkávám
ženu středního věku,
která úsměv ztratila?
na šachovnici chodníků,
jen střídám
slunce a saze
hozených životních kostek
Tak malá,
přesto se do mě vejdou
střepy mnoha osudů
Mám na světě nejvíc
zrcátek,
dostanu jeden úsměv
a zrcadlím mnohonásobek
***
čím to,
že však v zrcadle potkávám
ženu středního věku,
která úsměv ztratila?
Tipů: 27
» 13.11.13
» komentářů: 14
» čteno: 786(25)
» posláno: 0
» nahlásit
» 13.11.2013 - 23:26
na šachovnici chodníků jsem pro Tebe nalezla ST
škoda, že nejde zrcadlit... :-)
krásné...
škoda, že nejde zrcadlit... :-)
krásné...
» 14.11.2013 - 06:35
Třeba se díváš špatně, myslím, že bys jinak viděla jednu úžasnou ženskou a co na tom, že teď má divný období, pořád je a bude bezva...:-)
» 14.11.2013 - 18:53
krizekkk
Normál. Ráno čučím na starce, v poledne kluka středních let a večer puberťáka. :-) ST
» 14.11.2013 - 19:06
Skvělé, ženské,pravdivé. Jsem mile překvapena upřímností Vaší poetiky všedního života.
» 15.11.2013 - 10:39
zkus se podívat do zrcadla z jiného úhlu ...
já tvůj obraz vidím trochu jinak ,
střípky z tvých očí vylétají vzhůru,
z dálky zaznívá něžná tamburína ...
já tvůj obraz vidím trochu jinak ,
střípky z tvých očí vylétají vzhůru,
z dálky zaznívá něžná tamburína ...
» 15.11.2013 - 23:39
To zrcadlo Ti lže jen
a možná se i posmívá,
však na mě každičký den
směje se holka bláznivá...
a možná se i posmívá,
však na mě každičký den
směje se holka bláznivá...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Na vahách | Následující: Půjčka z nekonečna