Petra

Ta závěrečná věta je hodně silná a báseň skvěle uzavírá.

Páni, že jsem si ale početla. Tvá báseň se mně líbí, je k zamyšlení se, životní, srdeční, pocitová, ale s nádechem jakoby tesklivost.

Vylovit z kupky sena zapadlou
nitku...

... tu jehlu v kupce sena,
nalézt a sešít rány,
by neocházela slova
z úst, co bolí duši.

...nechť jsou jako hena,
a obrousí je jejich hrany,
pak zkusí ústa to znova,
vždyť smích jim tak sluší.

Marta Valenová: Ano, já to vím. Někdy to není jednoduché, ale především, je to přece o lidech, o Tobě, o ní, o něm, o nich... Nikdy na nic člověk není sám, ačkoliv si to třeba myslí.

Ach Velikonoce, krásný to svátek utrpení... :-)

Láska je krásná a určitě, ta opravdová je o citech, pocitech srdce, duše... samozřejmě i myšlenek druhého. Láska je někdy jako dar z nebe, číší z mnoha lidí, ze mně i z Tebe.

Někdy nás rozum šálí, a všechno mizí v dáli, ale zachováním chladné hlavy, stanovení pravidel někdy pomůže.

Pání, takové půlnoční jezero, když jen měsí a hvězdy se na nahotu dvou milenců dívá... hmmm. ST

Chodníček k srdci,
ten něky je poset je
pichlavou růží,
někdy se rozšiřuje,
jinda zase úží...

Cesta není rovná,
je hodně klikatá,
ano, ona se rvoná,
až dojdeš...


... svému cíly.

Spare, stále pro mě se srdcem bolavý, snad je to jenom mýlka, ale poslední věta... je silná.

Tvá báseň mně připomněla jednoho člověka, který má vesmír moc ráda. :-)

Moc milá a aktuální básenka. ST

Srce, to někdy ve správném tytmu tepe,
když dobrý pocit, nebo láska na rameno klepe.

Někdy nás však tuze a dlouhou zabolí,
když pláč a slzy, člověčí, nám jej osolí.

Děkuji za počtení.

Je to nostalgií, procházet se Tvými verši, snad občas mezi řádky se ukrývat, srdce a myšlenku hloubky vnímat... tvé já, labuti.

S láskou to nění někdy snadné, ta opravdová cirty skrývá a srdce druhému otevírá... s p o n t á n n ě. Milovat, chtít a brát: ANO, ale ne za každou cenu. Láska je někdy mrška ošidná, ale je pro každého, a proto někdy trvá, nežli najde člověka k sobě pravého.

Zrcadlo měl by mít každý součástí sama sebe, a věcí, které jsou nám cizí, pravda, některé jsou nežádoucí, jiné zas tajmeně lákavé.

Ach ty snílku, milovníku,
človíčku citů plný,
ty, který dělá tak hezké fotečky,
snad nejsi přeci smutný...

Tak úsměv, posílám Ti v dál,
by dnešní vítr Ti jej zavál...
... ať vrátí úsměv tvým retům,
držím palušky, Tvým láskouvý střetům.

Někdy na to lidé přijdou příliš pozdě, někdy vůbec, jiní ještě za včas... jenže... lásku si nevynutíme, musí na to všechno přijít každý sám.

Radotný pokus, však zcela né vůbec zoufalý. Naopak, pěkná báseň, tak snad bude více takových.