Petra

Jejku. Kampak se poděla? Řekni, soutěž, publikace?

Někdy mám pocit, že moje hvězda pohasíná...

Podobná následující :-) suprové.

Jsi kouzelnice, Slávuško.

... mě dere se slza do očí,

v srdce však jikra poskočí,
to myšlenka se vkrádá,
svůj úděl si žádá...

... nechce být sam.

Ach Járo, tak hořkosladce Tvé verš bolí... marně hledám slova, která bych napsat chtěla. Je žena v Tvé srdci hluoko zarytá... s ránou otevřenou? Tak působí na mě Tvá dílka...

Ach vzpomínky, to je něco, co neutíchá, ne hned, možná ani za déle ne... láska v srdci, jež zakotvila příliš hluboko... ach ne, neboj příteli, to nebude napořád. Bolest se vytratí a ... řeka běží dál.

Moc hezky napsané, opět citové... nevím, proč stále hledám tam ale...

Emoční a hluboce citová báseň. ST!

Hrdinou stane se ten, co bojuje za vlast, ale proč je ten, tím se málokdo zaobírá, většinou se bere děj, ale ten hrdina, ač k tomu veden byl, svůj život zbytečně pozbyl. Silné a hodně pocitové, na mě však dýše smutek, myslím... že není to o tom boji jako takovém... snad... až přiliš se snažím jít mezi řádky, jakoby... cosi... život sám?

Kapuško, jsou sny a touhy, které nikdy neutichají... ačkoliv člověk sní si o nich... třebas potají. ST!***

Stromy jsou součástí našeho života a velcí pomocníci, bez nich, nebylo by života.. "já vyhýbám se všem místům" - chtěla bych chodit místy a potkávat lid, jako jsi ty, kapuško.

Člověk není ostrov, na kterém se dá zakotvit, spíše ztroskotat a zůstat na věky...

Pro mě silné a emotivní, snad je to tím, že... mno kdo ví. jenom jsem si to přenesla do života. Někdy se stanou věci, okolnosti, které člověka raní. Je těžké odpustit, když srdce stále miluje... ale... uvědomění a chyby učí člověka a směrují na cestu... životem. Nevím, tedy plácám možná nesmysli, jenom na mě, tak Tvoje dílko zapůsobilo.

Představila jsem si, při čtení, Tvých veršů, jizdu na koni a teď, při nedělním podvečeru, kdy Slunko se umoudřilo a přišlo mezi nás... je prostě nostagii tohle číst. ST!***

Napsat. že mám Tvá dílka od začátku ráda... je asi zbytečné... Díky za to, že píšeš. ST!***

Myslím si, že závěrečná sloka je za všecko a tak, není potřeba dalších slov. Andílku bílých perutí.

Jaká praštěnost? Labutí pohlazení...

Jemnou máš duši a v pevně šitých botách
ti život maluje smutek i smích
- tak tahle slovíčka, jsou mně tak blízká, až se v mých očích blýská... ST!*** a tají se mi dech, mrazík běhá mi po zádech.

Můžeš milovat víc a víc... neb budeš mít možná pocit, že to stále nestačí a lze... možná víc.