Hrdina
:-(
» autor: pan.jara |
Pouhá vteřina stačila
Aby voják ne žoldák ani hrdina
K zemi pad
Poslední Nádech a výdech
v plících prach v očích
nenávist a strach…
Slunce mu svítilo do týlu
bajonet připravený k boji
chtěl ještě vidět svoji rodinu
teď pohřeb se mu strojí…
Za co bojoval když už nic není
za lásku snad za pouhé snění
za život v životě za ze strachu probuzení
Věděl že ten boj je marný
když nepadne on tak padne někdo jiný
tolikrát umíral a se smrtí se znovu a znovu
pral..
Však teď to vzdal …
Zůstala po něm jen víra v lepší svět
na ten svět co bezhlavě učil ho zabíjet……
................................................................
..
Svět co už nechce lidskou svobodu
chce svět bez víry aby mohl dál
vyrábět z dalších mrtvol
národní hrdiny……..
Aby voják ne žoldák ani hrdina
K zemi pad
Poslední Nádech a výdech
v plících prach v očích
nenávist a strach…
Slunce mu svítilo do týlu
bajonet připravený k boji
chtěl ještě vidět svoji rodinu
teď pohřeb se mu strojí…
Za co bojoval když už nic není
za lásku snad za pouhé snění
za život v životě za ze strachu probuzení
Věděl že ten boj je marný
když nepadne on tak padne někdo jiný
tolikrát umíral a se smrtí se znovu a znovu
pral..
Však teď to vzdal …
Zůstala po něm jen víra v lepší svět
na ten svět co bezhlavě učil ho zabíjet……
................................................................
..
Svět co už nechce lidskou svobodu
chce svět bez víry aby mohl dál
vyrábět z dalších mrtvol
národní hrdiny……..
Tipů: 22
» 19.10.12
» komentářů: 8
» čteno: 810(36)
» posláno: 0
» nahlásit
» 19.10.2012 - 21:43
Kalen, hrdina, pani, drhne lak.
Do rána národ
karmu mu z ladu dal, z umu mrak.
Ďas a z medu ruka
svítí v kvítí.
V saku rudém zasaď
boj a job.
Že lyr pán z chart strach zná — prý lež.
Do rána národ
karmu mu z ladu dal, z umu mrak.
Ďas a z medu ruka
svítí v kvítí.
V saku rudém zasaď
boj a job.
Že lyr pán z chart strach zná — prý lež.
» 21.10.2012 - 17:18
Hrdinou stane se ten, co bojuje za vlast, ale proč je ten, tím se málokdo zaobírá, většinou se bere děj, ale ten hrdina, ač k tomu veden byl, svůj život zbytečně pozbyl. Silné a hodně pocitové, na mě však dýše smutek, myslím... že není to o tom boji jako takovém... snad... až přiliš se snažím jít mezi řádky, jakoby... cosi... život sám?
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Nevyřčená slova | Následující: Klekání