Romana Šamanka LadyLoba» registrace: 27.11.2011 » 51, žena, Domažlice
» vzkaz
» děl: 303 |
Komentáře uživatele :
30.03.2015 - 17:07
nádhera
jen prosím neříkej, že jsi všechno ztratil, když víš, že miluješ a to ti dává křídla, moc ... |
30.03.2015 - 11:51
krásné
lost in závisLOST |
27.03.2015 - 09:01
ještě mám co o Tobě objevovat :-)
a to je fajn ... |
26.03.2015 - 14:24
rika se "kdyby chyby"
basen vsak je bezchyby a libi se mi |
24.03.2015 - 11:04
jak vábily https://www.youtube.com/watch?v=Pv4hXmX_lb4
a jaké to bylo https://www.youtube.com/watch?v=mc5e785D9Mw |
24.03.2015 - 10:58
Lota: děkuji
|
24.03.2015 - 08:42
mám radost, že je nás víc,
co se jim právě tahle tak líbí mám radost i jen tak že jsem jsem radost zářím |
21.03.2015 - 17:35
líbí se mi moc
|
18.03.2015 - 14:44
jéééé :-)
málokdy mě báseň inspiruje vyhledat obrazy, spíše obrazy nebo hudba mě inspiruje napsat něco http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/8/89/Claude_Monet_ Springtime.jpg http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/4/48/Claude_Monet_ -_Le_Parlement,_coucher_de_soleil.jpg děkuji vám velectěný pane |
18.03.2015 - 09:22
Pokud ty "smolné" dny jsou tady od toho najít v sobě světlo naděje tak vlastně možná nebyly až tak neúspěšné. ;-)
Nechtělo se mi to číst kvůli názvu, ale nakonec jsem ráda, že jsem nakoukla. |
16.03.2015 - 19:11
dala jsem ST protože technicky je to hezky napsáno a čte se to lehce
ale obsahově to není můj šálek kafe resp. to co mi ta báseň asociuje Ale asi si každý dřív nebo později musí projít tou fázi "ty za to můžeš že já jsem nestastny" než mu dojde, že si ten pocit smutku vybral sám. |
16.03.2015 - 08:58
jéé, tu si pamatuji, k té jsem ti dopsala tohle
I přišla k muži nebadaně jeho žena Objala jeho záda namožená a na oči mu položila horké dlaně Léta Páně v době kdy jsem ani netušila, že budeš můj zákonitej ;-) |
14.03.2015 - 23:35
ANO :-)
|
14.03.2015 - 16:46
Maura: jéé, děkuji
|
12.03.2015 - 18:17
René Vulkán:
jóni je vagína a byla jsem na tanečním prožitkovém večeru, kdy jsme tančili různé "stavy" jóni - např. stydlivou, zubatou, uzavřenou, a na konec tak nějak někde uprostřed nejblíž k ideálnímu stavu - jemně roztouženou |
09.03.2015 - 16:22
jo, a žehnám hrdinovi básně na jeho stezce stejně tak jako autorovi a všem
|
09.03.2015 - 10:54
Kdysi jsem se z gumových medvídků taky mohla zbláznit, přešlo mě to tak na konci prvního trimestru.
Co ten závěr - hodlá si hrdina básně ten stav ponechat - možná dokonce vychutnat např. si černou zamilovat? https://www.youtube.com/watch?v=e-jCpkhpdnY Nebo hodlá svůj stav nějak změnit? |
09.03.2015 - 10:29
ANO :-)
|
08.03.2015 - 08:43
blue: Nemůžu za to jak ti to někdy přijde, to je tvoje volba, jak to bereš.
Můžu za to že mám potřebu napsat komentář i přesto, když tuším, že se ti nebude líbit a pro změnu mám tam zase strach, že právě proto to dílko zase smažeš (co mě vždy zamrzí) a to i když se svůj komentář snažím vždy napsat tak, abys můj komentář nebral osobně, abys pochopil, že se vyjadřuji k tomu co tvé dílo asociuje ve mne s mým osobním příběhem a ne k tobě. Já za ty léta na literu, libresu a tak pochopila, že s naší tvorbou je to tak, jako když posíláš své dítě do světa - žije si už vlastním životem. Vlastně nejraději mám dílka, které mají několik různých vysvětlení a jsem překvapená jak jinak ještě ty samé slova můžou jiní pochopit, i když jsem je tak původně nezamýšlela. A ještě v souvislosti s tvým i mým strachem mi v hlavě naskakuje citát: Odpor vůči nechtěným okolnostem má totiž moc udržovat 'nechtěné' dost dlouho při životě a v plné síle. Pema Čhödrön / Začni tam kde jsi Průvodce soucitným životem |
06.03.2015 - 23:28
blue: Když už za ta léta víš, že uvažuji jinak než většina a když víš že jsi svá díla zamýšlel jinak, než co někdy zrcadlí mě, tak nějak nerozumím proč si mé připomínky bereš osobně a dokonce z nich máš strach.
|


