Na plátně od Moneta

Mladá a krásná marioneta
v leknínu tančící jako víla
na plátně malíře Clauda Moneta
vlasy si z culíku rozpustila

stejně jak úsměv v ranní rose
smíchané v černé, horké kávě
Hedvábné šaty, nohy bosé
Pod slunečníkem snídá v trávě

Louka se topí v slunce záři
dávajíc kontrast každé cetce
zatímco malíř dívce v tváři
přidává růže tahem štětce

Šňůrkami, jež jí rostou z těla
určuje poté pohyb ladný
když její tajná přání smělá
(vyměnit černé noci za dny

oděné v plátně sněhobílém
na kterém takřka nikdy nemží)
plní Pan malíř dalším dílem
topivší hustou mlhu v Temži