vavaoko

†

Jedna ruka netleská. ST

ST

Já mám pocit, že se jim to samotným také nelíbí. Ale co mají dělat? Opakování věcí dávno řečených je jistota. jistota toho, že to někdo ocení. Kdo? Ti kdo jsou příliš mladí na to, aby si pamatovali že to, co je jim prezentováno, už tady jednou (nejméně jednou) bylo. A potom ti staří, kteří si to nepamatují. A také naivní klaka, myslící si, že jméno rovná se kvalita.
Jsem rád, že jsem mimo těchto věcí. Píši si to, co Mě napadlo. Samozřejmě čtu i to, co napadlo někoho Jiného. A tak mi to stačí. Věci se mi líbí, anebo ne. Nepotřebuji, aby mi někdo říkal, co se mi má líbit. Asi tak.
Tobě ST

ST

Bez emocí to prostě nejde. Adrenalin žene krev. A je mu jedno, kam.
ST

Jidáš je jen jméno. Kým byl, ví jen on sám.
ST

ST

Motýly můžu. ST

ST

ST

ST

Zase jsem se toulal. Jsi skvělý průvodce.
Mám jen ST

Černobílá je prý mnohem barevnější. Ale v tom se nevyznám. Len se mi prostě líbí.
Mám jen ST

ST

ST

Něco by tu mělo po nás zůstat. Něco dobrého. Nějaké dílo, vypovídající o nás a o světě v němž jsme žili. O tom, že jsme nešli s davem a někdy byli na obtíž. Upomínka na to, že jsme se také pachtili, jako se pachtí oni. Že jsme měli své problémy a přesto jsme se snažili vyjádřit své myšlenky. A oni to najdou, jako my jsme našli jeskyní kresby, Venuši, vyřezávaní parůžek.. A budou vědět, že jsou jiní, než ti okolo, ale nejsou v tom sami. Budou vědět, že jsme byli stejní.
Zakecal jsem se. Zamyslels mě. Díky.
A ST

ST

ST

ST

ST