Ringo

Já nevím, jestli náhodou nesním - Annie se objevila na Libresu! Prátelsky na tebe vrknu. (a mrknu)

Já už snad s tím odhadováním obsahu před čtením přestanu, o Františku Janečkovi to samozřejmě nebylo... ;-)

„Přes sextant po horách
dívat se, němá tiš“
vozíčkář, zdatný brach,
vrcholu Makalu stále blíž.

Jako kdyby to už beztak nebyla dost podělaná situace..

Je zpátky s dílkem o Ruzene,
clovek zas vidí známý nick,
príjemný pocit rázem vznik
a zivot znacne stoupl v cene.

(vítací smajlík)

„V loutkovém divadle bude čučet rytíř ze zlatých drátků.“

Při mírně řečeno nedokonalém charakteru některých našich spoluobčanů bych se ani moc nedivil, kdyby onen rytíř čučel jen krátce…

Chceš-li mít vztah s vílou,
žít si v tanci, zpěvu,
tak sbal paní Bílou,
myslím známou Věru.

„Uleh v masku benátskou
večer a zvon srdce neskryl“
v každém z nás je Hyde i Jekyll
jeden jde dnem, druhý tmou

Dube, buku a ostatní , i pro vás platí – co je šeptem, to je čertem.

Žáci štěstím přímo bulí,
nastaly jim kanikuly,
k vodě letí jako chrti,
v učebnicích čtou jen šprti.

S rodiči jsou v cizím kraji,
skoro každý brzy má ji,
mávat bříšky holka umí
tahle pomsta Montezumy.

Ať jste aspoň každý druhý
velmi rychle trochu tuhý. ;-)

Oči mu svítí
psíček na patník čůrá
a usmívá se

Lejno na botě
chodec začíná s láním
slovník pokleslý

„Pramice poskakovala jako špunt“
uvnitř Čech hubený jak lunt,
úsměv se objevil na tváři cvoka,
než skončil v peřejích Orinoka…

Jany doga značný dýlky
civí směrem do postýlky,
poklesla jí bradička,
co tam dělá panička...

Blíží se půlnoc, červencový pátek,
zabuším na Kapku do vily vrátek.

Prosbičce jít se mnou na diskošku
nejdříve nepopřává slechů,
prý se bojí víc než trošku,
co řeklo by koleno z plechu.

Pak ale svolila, nechce být za sketu,
výsledek nádherný – jsme krály parketu.

K Janě se vracíme za času kuropění,
zřetelné těšení v tvářích dvou Čechů,
společných pohybů ještě dost není,
teď jsme zas kingové něhy a vzdechů... ;-)

Jen psychicky narušený čtenář by ti mohl chtít dát za tohle dílko přes hubičku.

Vždyť strhat báseň Pocela
stačí přece docela. ;-)

Opakuj mi onu větu
jako dávku z kulometu,
do příchodu konce žití
jistě se jí nepřesytím.

Chválím výkon kapénky,
dostala se za trenky! ;-)

Tvoje dílko mi připomnělo Šest medvědů s Cibulkou. Tam říká školník Hadraba: Budem se pídit po půdě. Píď po pídi. (mrk)

„v daleku blýská
a nikde žádné hromy“
mozná helfne whiska,
napetí se zlomí.

„Stromy stovky let leží tam
kde pokorně padly
jak poztrácené vlasy obrů“

Lidé mívají občas vši, obři pravděpodobně kůrovce…