Ringo

Moje maminka byla kadeřnice, ale možná někdy česala tak maximálně šelmu sedláka. (ulíznutý smajlík)

Jo a já jsem kdysi dvakrát česal chmel.

U tebe je ticho, u Westa také, jen Jirka si nedá pokoj a češe levharty, takže tam bude naopak asi dost řevu... ;-)

Někdy je člověk pod tlakem,
i když jede courákem.

Posuzuji patrne prílis prísne - podelané! (pouze pokus popíchnout) ;-)

Stvolem jsem nebyl nikdy, volem už několikrát.

Ehm... no tak teda dobře nó... mnohokrát...

Lil, já beru tvoje dílko (i) jako kritický šleh na poměry v některých podnicích veřejného stravování, obzvlášť v dřívějších dobách – velmi dlouhé čekání na flákotu tvrdou jako kámen... (s následnou touhou dát vrchnímu a kuchaři na ciferník)

Pokud se jestřábi promoklí až na kost
před okny do zpívání daj,
bývá to pro lidi pramalá radost,
v kapsách se nožejky otvíraj.

Vlítnu brzy do pár bytů,
odstraním zrady toxicitu,
ožije Jana, Irča, Věra
po dávce láskového séra.

Já čtu básně jen na dvou literárních serverech, ale na základě tvého dílka provedu rešerši a na nějaké Janovy řádky se mrknu.

Jiste je to zlatokopka
tahle hezká Hanicka,
radím na ni hodit bobka
(ne cédécko Pavlícka).

„ve vlasech schovaná vrtulka mne nadnáší“

No tak to já mám vrtuli někde úplně jinde…

“vezmi mne za ruku a budem utíkat do kudrnata”

To skoro vypadá na úprk do petrželky…

A slůvko šíleneček mi připomnělo to jistě i mnohým ostatním bývalým dětem známé – šílenečku vystrč růžky, dám ti tvaroh na parůžky

“Lodice klesá
Bůh Re Slunce v ní”
pád do Hincova plesa
jen ručka z vody ční

Kapka, věrná svému zvyku,
k rybníku jde jako dřív,
nečiní to bez rudlíku,
na něm veze basu piv.

Podobá se vodní žínce,
dělá změny ve stylu,
na těle kus orobince,
však ani kousek textilu.

I za bouřky má Jana kliku,
v reji blesků domů letí,
jeden prásknul do vozíku,
helfly z gumy rukojeti.

Libresačka ví, že
velký je vliv pryže.

;-)

„Z jazyka ti vyšla píseň
byl tam přístav, byl tam Janov”
ze “zpěvu” mám strach a tíseň
bobříka mlčení si stanov

Ani masochistky nejsou bez jistých hormonů... čekám, že se slečně Hořlavé začnou brzy zapalovat lýtka... ;-)

Dopustím se komentáře v hovorovém jazyce – tyjo, to má atmošku...

Nerad bych ti prostor pod dílkem Svinuté kouzlo zasvinil svým komentářem, tak už ho raději nebudu dál rozvíjet a jen mrknu. ;-)

U názvu jsem nespokojeně zamručel, že se nechceš řídit rčením – co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek. ;-)

Kohout se stal vlastně sovou,
ta je zas typ skřivánčí,
furt se těžko sblížit mohou,
což oba dva vytáčí.

„tam, kde se napil soumrak sosen,

luka je z balad od Villona“

na trávě vidím svého klona

a dlužno říci, že jsem zhrozen…