Ringo

Vlítnu brzy do pár bytů,
odstraním zrady toxicitu,
ožije Jana, Irča, Věra
po dávce láskového séra.

Já čtu básně jen na dvou literárních serverech, ale na základě tvého dílka provedu rešerši a na nějaké Janovy řádky se mrknu.

Jiste je to zlatokopka
tahle hezká Hanicka,
radím na ni hodit bobka
(ne cédécko Pavlícka).

„ve vlasech schovaná vrtulka mne nadnáší“

No tak to já mám vrtuli někde úplně jinde…

“vezmi mne za ruku a budem utíkat do kudrnata”

To skoro vypadá na úprk do petrželky…

A slůvko šíleneček mi připomnělo to jistě i mnohým ostatním bývalým dětem známé – šílenečku vystrč růžky, dám ti tvaroh na parůžky

“Lodice klesá
Bůh Re Slunce v ní”
pád do Hincova plesa
jen ručka z vody ční

Kapka, věrná svému zvyku,
k rybníku jde jako dřív,
nečiní to bez rudlíku,
na něm veze basu piv.

Podobá se vodní žínce,
dělá změny ve stylu,
na těle kus orobince,
však ani kousek textilu.

I za bouřky má Jana kliku,
v reji blesků domů letí,
jeden prásknul do vozíku,
helfly z gumy rukojeti.

Libresačka ví, že
velký je vliv pryže.

;-)

„Z jazyka ti vyšla píseň
byl tam přístav, byl tam Janov”
ze “zpěvu” mám strach a tíseň
bobříka mlčení si stanov

Ani masochistky nejsou bez jistých hormonů... čekám, že se slečně Hořlavé začnou brzy zapalovat lýtka... ;-)

Dopustím se komentáře v hovorovém jazyce – tyjo, to má atmošku...

Nerad bych ti prostor pod dílkem Svinuté kouzlo zasvinil svým komentářem, tak už ho raději nebudu dál rozvíjet a jen mrknu. ;-)

U názvu jsem nespokojeně zamručel, že se nechceš řídit rčením – co můžeš udělati dnes, neodkládej na zítřek. ;-)

Kohout se stal vlastně sovou,
ta je zas typ skřivánčí,
furt se těžko sblížit mohou,
což oba dva vytáčí.

„tam, kde se napil soumrak sosen,

luka je z balad od Villona“

na trávě vidím svého klona

a dlužno říci, že jsem zhrozen…

Na lásku člověk někdy hudrá,
ve vzteku možná i pěst sevře,
nabančit chce líné lemře,
když nepřenese ani šutra. ;-)

„Kousek pod kostí klíční
vlasy ti sahaly „
starci i teenageři mlíčný
s dotykem moment váhali
nemaj však vůli jako žulu
a už hladí claviculu…

To je dobře, já bych totiž o tvoje podělaný poděkování zrovna moc nestál... ;-)

U názvu mne základ komentáře napadl, ale když jsem zjistil, že dílko patří k básním smutným, což četba plně potvrdila, tak byl s komentem okamžitě konec. Příště už snad bude veseleji.

„Kafr, ledek, bílý blín
předepsaný strunám teskna“
tanec kolem hnědých plín
z paterčat zní hudba vřeskná.

Nervy hlásí – pomoc, zle je!
lehám před vlak na koleje…

Lil, máš řadu předpokladů pro funkci domovní důvěrnice. ;-) (jenom slovně rošťačím)

Fialová mnohým evokuje ten známý začátek Hamletova monologu: „Květa nebo Vlasta? To je to, oč tu běží!“