Na vysoké skále nad Stožcem stával hrad. Nebyl nijak veliký. Jeho posádku tvořilo jen několik mužů. A velitel. Veliteli hradu se říkalo purkrabí. Byl to většinou rytíř, nebo příslušník nižší šlechty. V každém případě to byl pán hradu a širokého okolí. Ovšem. Být pánem na malinkém hradě utopeném v lesích na samé hranici říše, nebylo jistě žádné terno. V létě to nejspíš ještě šlo. Ale zima je na Šumavě krutá i dnes. Poblíž, ba ani opodál tenkrát nebylo nic. Žádné město, ani vesnice. Možná jen pár samot. A vzdálená ves Prachatice. Tenkrát opravdu jen trhová ves. Jsem přesvědčen, že sloužit na takovém místě, bylo za trest. Proto jsem napsal to, co jsem napsal.

Velké Pavlovice – na rozhledně mezi vinicemi a krásným výhledem do okolí (a počasí přálo)..taková momentka..

ze sb. podzimní

ze sb. Vřavy

.... trojzubcem vodu odemknu

Letos v dubnu uplynulo 660 let od korunovace nejslavnějšího z českých králů. Římský císař a český král Karel čtvrtý byl velice zbožný muž. Své dětství trávil ve Francii a Lucembursku. Tam se mu dostalo nanejvýš dobrého vzdělání a byla též pevně ukotvena jeho víra. Setkal se zde i se svou první manželkou Blankou z Valois. Po letech se stárnoucí a nemocný panovník rozhodl uspořádat věci související s následnictvím a politickou situaci. Proto se koncem roku 1377 vydává na cestu do Francie. Setkává se s králem Karlem pátým, jenž vládne Francii a je ve válce s Anglií. Poznává svého levobočka Guillema (dovolil jsem si jméno počeštit na Viléma). Nemoc císaře pronásleduje po celé cestě - i proto píši baladu z pohledu lékaře. Po dvanácti dnech se císař vrací do Prahy. Snad vinou pádu ze schodů je upoután na lůžko a 29. listopadu 1378 umírá.

ze sbírky Brodoviny

půlsonetně...

Salátek je fajn.

2012